Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Neobjasněná vražda
Úvodník: Zkoumá a pátrá se už sedm set let a je to, jak říkají kriminalisté, stále pomníček. Motivů hodně a žádný, indicie v mlze a šeru, dokonce i tělo se od husitských válek nachází neznámo kde ...
Článek:
Středoevropská přemyslovská říše trvala už víc než čtyři stovky let, prožila pády i vzestupy, na trůně se vystřídalo třicet panovníků, ten předposlední natáhl ruku po šťavnatém ovoci opojné moci a ten poslední klesl pod nesnesitelnou tíhou třech královských korun.
Václav III. se narodil se 6. října 1289 jako prvorozený syn v královské kolébce a osud tudíž měl víceméně nalinkovaný. Už jako dvanáctiletý, dnes bychom spíše řekli puberťák, usedl formálně na uherský trůn pod jménem Ladislav V. Po otcově ( Václav II.) předčasné smrti vládl ještě 14 měsíců v Čechách a Polsku. Tam ale místní šlechta měla na osobu panovníka jiný názor a vzniklé nepřátelství Václav III. řešil trestnou výpravou proti vzbouřenému Vladislavu Lokýtkovi. Osudným se mu stal odpočinek v olomouckém děkanství, kde byl 4. srpna 1306 za nikdy nevyjasněných okolností zákeřně zavražděn. Hledalo se, komu jeho smrt prospěla a prst podezření zůstal vztyčen. Nepodařilo se nic prokázat. Kromě pro středověk zanedbatelné lidské tragedie jeho smrtí vymřeli Přemyslovci po meči. Václav byl sice necelý rok, dle soudobého mínění nerozumně ženat s bezvýznamnou Violou Těšínskou, ale potomek nepřišel.
Jak to v historii bývá, malý syn střídá velkého otce. V tomto případě to platilo dvojnásob. Mladý Václav, v době skonu otce šestnáctiletý, byl stále spíše dítětem, než politicky zkušeným nástupcem. Nadání měl, hovořil česky, německy, uhersky i latinsky. Historikové ale v pramenech vyčetli, že byl také pěkné kvítko. Asi neunesl slávu a výdobytky královské koruny. Za života otce to ještě nebylo příliš okaté, ale posléze cele odhodil odpovědnost za spravované území ve prospěch chytráků v čele s lstivým klerikem Petrem Angelovem a sám se oddával bujarým zábavám. Prý se opíjel a při návratech z pijatyk se svými kumpány halekali na celou Prahu. Často ho vídali v náručích nevěstek. Štědře rozhazoval jak peníze, tak statky pocházející ze státní kapsy. Z jeho bezstarostného třeštění ho vytrhla až hrozivá realita. Povstal proti němu V. Lokýtek, který se nesmířil s českou nadvládou v Polsku. V hodině dvanácté Václav začal jednat s rozumem. Rychle sehnal armádu a v červenci se dal do pohybu. Poslední zastávku na české půdě učinil v Olomouci.
Byla to zastávka skutečně poslední. 4. srpna tomu bude přesně sedm set let, kdy Václava III. někdo zavraždil. Vraha prý poznali podle zakrvácené dýky.
Ale kdo tedy vraždil? A proč?
Zapeklitá otázka, spíš tedy hledání odpovědi.
Podezřelá jsou tři jména, vlastně dvě: Konrád z Botenštejna a Konrád z Mulhova, později se zjistilo, že se jedná o jednu a tu samou osobu a jeho vina byla zpochybňována už tehdy. Pak ještě jakýsi Odelin či Holen z Vildštejnu, příznivec popraveného Záviše. Že by po 16 letech prostá odplata? Možné to je, ale důkazy opět chybí.
Takže tudy cesta nevede. Což se podívat na motiv? Zase samá voda. Možná by se i našel, ale zase ty důkazy! Tak jen pro úplnost naznačím možné domněnky, kdo by mohl vést ruku vraha.
Třeba římský král Albrecht Habsburský, zapřísáhlý nepřítel přemyslovské rozpínavosti.
Nebo piastovský vévoda Vladislav Lokýtek, jenž po smrti soka Václava opět opanoval Polsko. Ten měl prokazatelný prospěch z jeho smrti.
Mohl to udělat i Václavův švagr, Jindřich Korutanský. Udržel by si tak královskou vládu nad Čechami.
Uherské napětí jistě ještě doutnalo. Co třeba Karel Robert z Anjou, kdysi poražený v souboji o uherskou korunu. Nebo vražda z pokoření a žárlivosti? Václav přece zapudil a tím ponížil svou snoubenku Alžbětu Uherskou a oženil se s Violou. Ta však také měla pádný důvod k žárlivosti. Milostné eskapády s nevěstkami ji nemohly zůstat utajené. Nesmíme opomenout ani spiknutí české šlechty. A v neposlední řadě někdo úplně neznámý, třeba kumpán z mokré čtvrti...?
04.08.2006 - Jindřiška Kodíčková