Tisk článku ze serveru Rozhledna - Webmagazin.cz - Místo křídel padák



Úvodník: Parašutismus je odrazem odvěkého lidského snu o létání. Není však žádnou novinkou, která prožila boom díky světovým válkám. To jen lidská vynalézavost jde pořád dál a objevuje stále nové způsoby, jakými se dá zvýšit adrenalin v mnohasetmetrových pádech z nebes do hlubin.

Článek: Od Leonarda k vojenským padákům
Génius Leonardo da Vinci je otcem mnohým odvážných skic. Ať šlo již o ponorku, nebo třeba tank, Leonardo dokázal tyto výdobytky moderní doby ztvárnit na svých propracovaných rysech již před dobrými pěti sty lety. Jedním z mistrových geniálních počinů byl i vynález padáku. Spíše než dnes hojně používané křídlo, připomínal tento nápad padák vojenský, avšak lišil se svým špičatějším provedením. K opravdovému seskoku s padákem ale zřejmě nikdy nedošlo.
Prvním doloženým parašutistickým kouskem se tedy proslavil až jistý Francouz Garnerin, a to v roce 1797 skokem z výšky 700 metrů. Opravdovým hitem se parašutismus stal až po druhé světové válce, kdy konstrukce vojenských padáků dosáhla vysoké technické kvality. V desetiletí mezi roky 1960 – 1970 se parašutismus stává nejen prostředkem, jak dopravit výsadek na těžko dostupné místo, ale taktéž adrenalinovým sportem.

Sport v oblacích
V dnešní době zná parašutismus několik disciplín, ve kterých se mohou zkušení parašutisté utkat:
Přistávání na cíl – výskok je proveden z výšky jednoho kilometru a úkolem je co nejpřesněji dosednout na vyznačený terčík v podobě většinou oranžové matrace. Ta bývá složena z několika velkých kusů, ale účelem je trefit se přesně doprostřed. Dnes je situace zjednodušena manévrovatelností křídel, staré padáky by šly ukormidlovat jen s nasazením všech sil.
Skysurf – novinkou reagující na oblíbenost podobného náčiní na sněhu je skysurf. Jednoduše jde o surfování ve vzduchu. Hlavní rozdíl od sněžného příbuzného má prkno v zabudovaném padáčku – v případě nouze může být odhozeno a k zemi doputuje samo.
Akrobacie – podobně, jako se soutěže ve skocích do vody, je i zde mnoho figur, které může parašutista při volném pádu použít. Hodnotí se preciznost vyvedení i počet figur, které soutěžící stihne před otevřením padáku. Divácky vděčné jsou hlavně skupinové soutěže. Mnohačlenný výsadek v nich má za úkol vytvořit na nebi pomocí svých těl různé obrazce. Některé, ale nepříliš časté soutěže, se zabývají i akrobacií s roztaženým křídlem.

Jak se skáče dnes
Zatímco křídlo (ve smyslu padáku ve tvaru křídla) bylo dříve moderní novinkou pro bohatší (začátečníci provedli své první seskoky zásadně na vojenském padáku) je dnes naopak křídlo tím hlavním prostředkem k sestupu na pevnou půdu. Klasický padák je ovládán pomocí úchytů na ruce, do kterých se musíte (hlavně ti, kdož neoplývají fyzičkou kulturisty) zavěsit celou vahou. Padák se pak pohne. Křídlo je oproti tomu mnohem lépe manévrovatelné, navíc se přistání na něm nedá srovnávat s tvrdostí dopadu na klasickém padáku. Zatímco na křídle si dnešní zkušenější parašutista při přistání jen tak popoběhne, dříve musel být parakotoul samozřejmostí. Pro ty, kteří nechtějí absolvovat dlouhý výcvik v parašutistických školách (kvalitnější rychlokurs trvá většinou víkend i se seskokem z letadla, delší přípravka je pak organizována hlavně večerně v půlročním kursu. Chvilkovou průpravu korunovanou seskokem bych raději nedoporučovala), či mají strach, je řešením tandemový seskok. Zájemce je připevněn ke zkušenému parašutistovi a skáčí spolu.

Fotografie: http://www.paraklub.applet.cz , www.hanackyparaklub.com



23.08.2006 - Michaela Wilhelmová