Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Kam spěje INTERNET?



Úvodník: Plnohodnotný vztah po síti? Nebo snad vypadat jako mořská panna? Pobavit se s lidmi z celého světa můžeme již dnes. Kam však vedou další kroky v prudkém vývoji kyberprostoru?

Článek: Když roku 1940 George Stibitz sestavil model kalkulátoru komplexních čísel a učinil díky němu i první síťové připojení v dějinách, mohl jen stěží tušit, kam se až prodere pozdější síť. Zeměkoule propojená skrz naskrz, aniž by se musela provrtávat, byla snem mnoha spisovatelů. Nakonec toto spojení rychleji, nežli dopravní prostředky, zvládl obstarat internet. Kyberprostor, který trefně vytyčil ve své knížce Neuromancer W.Gibson (a položil tak základy cyberpunku), se stává díky internetu místem četných setkání a splněných snů. Na chatech si interaktivně tvoříme image, které jsme nebyli s to dosáhnout v reálném životě a zapojujeme se do komunit, jejichž účastníky v reálném světě možná nikdy nepotkáme. Webová kamera sice umožní konversaci tváří v tvář, ale pro ty, kteří chtějí popustit uzdy fantazie je zde stále mnoho překážek. On-line hry stále nedosahují oné dokonalé (totální) virtuality, která by se stala nerozeznatelnou od našeho světa. Podle jedněch je to špatně, neboť uživateli je odepírán vrcholný požitek, podle druhých dobře, protože kdo je kupříkladu schopen vraždit v dokonalé hře, bude schopen i v běžném světě.
Problémy, proč stále nebyla vyvinuta dokonalá náhražka dnešního světa, jsou v podstatě dva. Prvním je pomalá reakce počítače. Dnešní technologie ještě nemají takovou kapacitu, aby do běžného počítače vměstnaly stroj, schopný reagovat na tolik podnětů. Druhý problém s prvním souvisí, a také se svižně vyvíjí – počítač není schopen reagovat na všechny smysly. Určitými náhražkami jsou virtuální přilby, brýle, rukavice, či celé obleky, ale dokud uživatel rozezná, že se nalézá ve hře, nejedná se o totální virtualitu.

Trendem dnešní doby je symbióza člověka se strojem ve spojení s dosažitelností co nejvíce technologií skrze jeden přijímač/vysílač. Spojují se tedy komunikační technologie dohromady s virtuální realitou a hlavně s internetem, který slouží jako médium pro přenos dat. Mobilita, kterou by měla dnešní výpočetní technika splňovat, se promítá do stoupajících tržeb za notebooky, ale také do oblíbenosti wi-fi přenosů a tudíž i mobilních adres. Člověk již nemusí být k zastižení na svém bydlišti, důležitější je, aby byl k sehnání na své mobilní, internetové adrese. Dle futurologa J.Pearsona má být nejdéle do roku 2012 60% všech připojení uskutečněno z mobilních zařízení.

Na internet platí dokonale přirovnání o principu sněhové koule. Čím více lidí má k internetu přístup, tím více firem se také prezentuje, tím větší je na internetu nabídka služeb a produktů a tím větší počet lidí se připojí… S takovou masou lidí proto nejde opomenout ani sociální aspekt celé sítě. Jak pravil Umberto Eco: člověk se cítí sám i přes možnost kontaktů po celém světě. A pro mnohé tomu tak skutečně je. Dle sociologických průzkumů se člověk, který stráví na internetu několik hodin denně, začne oddalovat od reálného života, má méně přátel, méně se s nimi stýká a také celkové štěstí klesá. Pro hlavně mladou generaci je však internet naopak bránou k novým přátelům, kteří sdílí jejich rozličné zájmy. Osobní styky pak na sebe nedají dlouho čekat a častá internetová přátelství přerůstají v reálná, nebo i v intenzivní vztah. Drobné kultury, které vznikají, jsou vysoce specializované a často je velmi těžké se do komunity dostat. Výjimkou není ani vlastní kyber řeč. Dle některých futurologů by celá situace mohla zajít tak daleko, že se místo klasických států, jejichž hranice jsou již globalizačním (a zároveň, trochu paradoxně, individualizačním) efektem překonány, budou tvořit státy na síti. Lidská populace by se tak pomalu stávala závislou na síti nejen kvůli každému jedinci zvlášť, ale i uspořádáním celé společnosti. Nastává pak tedy otázka, co by vyvolalo zhroucení kyberprostoru? Novodobou apokalypsu, pád civilizace…?

Budoucnost internetu by se dala obsáhnout do tří virtuálních kategorií, z nichž se můžeme přít o to, která nastane. Počítače se budou vyvíjet stále dále, budeme však preferovat oddělení člověka a stroje a proto, ač bude třeba možnost ovládat výpočetní techniku pouhou myšlenkou, bude to stále člověk a počítač a ne jedna bytost. Pro pocit dokonalé virtuality, které bude v budoucnu dosaženo, může člověk použít virtuální oblečení či jiný způsob, který je však dočasnou volbou. Druhou možnost, která je střední cestou, představují implantáty čipů a cyberware (dnes tento termín stále zní spíše jako součást sci-fi knížky nebo některých her, jako Shadowrun…). Člověk by se pohyboval v reálném prostředí, které by bylo dokreslováno virtuální realitou. Do roku 2015 můžeme očekávat vyvinutí kontaktních čoček s přímou retinální projekcí, nebylo by proto problémem, pro majitele, vytvořit si druhý zjev, který ostatní uživatelé uvidí. Na ulici se tak budete moci potkat se samými sexbombami, ale stejně tak s mýtickými bytostmi. Počítačů již nebude zapotřebí, veškeré komponenty budou formou implantátů přímo v těle.
Vize poslední je fatalistická, ba přímo Matrixová. Člověk nebude již nacházet potěšení v běžném světě a upne se proto k náhražce, dokonale virtuálnímu umělému světu. Samozřejmě se to nebude týkat celého lidstva, neboť mnoho lidí se bude snažit ze spřádané sítě vycouvat. Můžeme se tak těšit i na ony odbojové organizace, podobně, jako právě v Matrixu. Ostatně, je přeci i možné, že naplnění dosáhnou všechny tři vize najednou a každý si jen vybere, co mu bude vlastní…

Zdroj obrázků: http://dystopia-game.com/newplayerguide, http://portland.indymedia.org



15.09.2006 - Michaela Wilhelmová