Ovšem autorská dvojice L. Smojlak a Z. Svěrák si před mnoha lety řekla, že když se má vytvořit fikce, tak má být pořádná, a od té doby prostřednictvím divadelních jednoaktovek a četných přednášek přesvědčují nás o nedoceněnosti Cimrmanova génia. Pochopitelně činí tak k našemu obveselení a že se jim daří, dokládá i stabilně vyprodané Žižkovské divadlo Járy Cimrmana.
Aby se fikci ale učinilo za dost, Muzeum hlavního města Prahy 7. 9. 2006 otevřelo výstavu věnovanou odkazu J. Cimrmana Stopy Járy Cimrmana, čímž dodalo celému podniku ještě pirotesknější nádech. Expozice má své oprávnění v oblasti, kdy mapuje historii divadelního souboru, jenž realizuje „hry Járy Cimrmana“, popisuje jejich nelehké putování po pražských scénách, a v neposlední řadě na důstojném tablu návštěvníkům odhalí totožnost všech herců, kteří kdy u Cimrmanů působili. Zaujalo mě kupříkladu, že krátce zde pobyl v sedmdesátých letech i Jaroslav Uhlíř. Zmínění herci nemají fotografie pouze na tablu, ale objevují se na mnoha obměnách divadelních plakátů, na nichž lze vystopovat také grafický vývoj tvůrce a herce divadla Jaroslava Weigla. Nakonec zjistíte, že jednu pradávnou hru ve svém repertoáru soubor již nemá, napovím že její název souvisí s tradičním „zabíjením prasete“.
Výstava předkládá panely s mnohými oslavnými články (i z regionálního tisku) informující o tom, že již některé uličky českých obcí nesou Cimrmanovo jméno. Což považuji za naprosto jedinečný kousek, je to stejné jako bychom nazvali ulici nějakou literární postavou, jejíž neexistenci máme potvrzenou, ale díky fantazii autora o ní víme všichni.
Nejveseleji na mě působila část expozice věnovaná Cimrmanovým vynálezům, jeho osobním věcem a památkám na něj. Ačkoliv podezřívám pány Smoljaka se Svěrákem, že pořádně prohledali půdy, než ony skvosty našli, ale oceňuji nápad, který dodává taškařici s Cimrmanem punc klamné reálnosti. Vždyť každá správná výstava vytvořená na památku významné osobnosti tyto předměty rozhodně nepostrádá, ba naopak. Stačí si vzpomenout na rodné domy význačných umělců. V souvislosti s Cimrmanem se mi však vybavuje jedno místo a to Ratibořice, kde narazíme na svět vytvořený podle románu Boženy Němcové Babička, jenž má se skutečným dětstvím pramálo společného. Bohužel v Babičce se má jednat o osud spisovatelky, u Cimrmana jde o úplně něco jiného. Každopádně věřím tomu, že Jára Cimrman by měl radost, když vedle něho zmiňuji Babičku... A v tom tkví asi celá podstata humoru Cimrmanů.
S Cimrmanem si totiž vždycky na někoho vzpomenete, máte tendenci jej s někým srovnávat, a tím Cimrman zůstává vlastně živým, tím ožívá v našich myslích. Pokud tvůrcům šlo ale o hlubší umělecký záměr, tak se jim tímto omlouvám. Tedy já se ani neodvažuji pochybovat, že by jim o něj již od začátku nešlo.
Já osobně se ale Cimrmanem opravdu jen a prostě bavím, a bavila jsem se i na výstavě, která ale podle mého názoru osloví výhradně fanoušky díla Járy Cimrmana. Nicméně s ohledem na jejich počet, bude to výstava jistě návštěvnicky úspěšná.
Když už se ale ocitnete v Muzeu hl. města Prahy, projděte si i stálou výstavu věnovanou dějinám Prahy, která mě nadchla svým provedením a obsahem. Nejvíc jí pak určitě ocení studenti, u nichž jsem přesvědčená, že z ní mohou čerpat i mnoho poznatků v nedávno zahájeném školním roce.
Muzeum hlavního města Prahy
Výstava Stopy Járy Cimrmana trvá do 5.11. 2006
Otevřeno denně kromě pondělí 9 – 18 hodin.
Základní vstupné pro dospělého je 80 Kč.
Zdroj loga: Muzeum hlavního města Prahy