Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Když někdo odejde II.
Úvodník: „Stále více lidí poznává, že duše je věčná a že smrt je pouze utrpením, které si sami celý život představovali a plánovali. Je i stále víc lidí, jež si uvědomují, že i fyzické tělo je stvořené pro nesmrtelnost.“
Článek: Poslední staletí vývoje naší společnosti nás zavedla daleko, daleko od místa, z něhož vycházeli naši prapředci. Cestou jsme získali mnoho vědomostí. Zapomněli jsme či opomenuli další, často podstatnější. Smrt je jednou z nich. Jaký je význam smrti?
Například staří Thrákové oplakávali každé narozené dítě a radovali, když někdo umřel. Neboť narozením přichází duše do světa plného utrpení a smrtí se vrací do světa blaženosti, jak věřili.
Jak úsměvné, a přeci naše kultura dělá to samé. Jen zaměnila významy smrti a narození. Myslím, že kdybychom si chvíli přestali hrát s těmito významy a podívali se, či procítili, jak tomu všemu ve skutečnosti je, došli bychom k báječnému zjištění. Jen při tom „procítění“ bychom za sebou museli zanechat i sebestřednost.
Smrt je jedním z našich největších pomocníků. Paradoxně pro náš rozum: pomáhá nám žít. Samozřejmě, když se naučíme žít, tělem, duší i duchem, přestaneme pomocníka potřebovat.
Stále více lidí poznává, že duše je věčná a že smrt je pouze utrpením, které si sami celý život představovali a plánovali. Je i stále víc lidí, jež si uvědomují, že i fyzické tělo je stvořené pro nesmrtelnost. Člověk má dar tvořit a naštěstí jej dnes používá stále více a vědoměji.
Vždyť radost je žít.
Zdroj fotografie: Klára Klepáčková.
08.11.2006 - David Šeterle