Špinavé řeky, smradlavý vzduch, ropné skvrny, příslušníci Greenpeace blokující velrybářské lodě. Kdo z nás by to neznal. Ekologie je dnes problémem každého z nás a zdá se, že ničení přírody je čiře novodobou záležitostí. Kde má ničivý lidský duch svůj historický počátek lze dnes již jen těžko říci. Hlavní zvrat nastal zřejmě ve chvíli, kdy si člověk z přístupu starání se a soužití udělal přístup ovládnutí a přeměnění. Ostatně, co také čekat od stvoření, které se povýšilo nad všechny pozemské tvory.
Největším masakrem přírody se v našich končinách stala éra socialismu. 70. a 80.léta hýřila chemikáliemi a kochala se industrializací. Ohromná mechanizace zasáhla přírodu jako otrávený trn, který doprovázejí bouře v podobě necitlivé urbanizace. Hospodářský růst plnil své plány. Kdo se ozval s námitkou proti zvěrstvům na přírodě, stal se automaticky odpůrcem režimu.
Doba si přímo žádala obrodu v podobě organizovaného přírodního protivníka. Bojovníci za udržitelnost života dostali ale šanci až s koncem socializmu. Již v roce 1989 vznikla Strana zelených a také první, dnes již téměř kultovně vzpomínaná, ekoneziskovka. Jmenovala se Zelený kruh a jala se s vervou informovat obyvatele o dopadech průmyslu na životní prostředí, organizovala osvětové akce... Časem však její vliv vyhasl a ona se ztratila v propadlišti dějin. Nová vláda vyřešila zásadní, ty nejpálivější, ekologické problémy a obrátila se k věcem důležitějším. Samozřejmě financím a problémům rázu hospodářského. Po zakopání eko-válečné sekery se zájem veřejnosti k jiným cílům. Pozornost se na ekologická hnutí upírala hlavně při rozporných kauzách a jejich medializaci. Nejslavnějším příkladem je Gabčíkovo, poté Temelín a dále můžeme zůstat u všemožných dálnic, silnic a přemostění.
Nejakčnějším a nejviditelnějším hnutím u nás je nadnárodní organizace zvaná Greenpeace. Pobočky má ve 40 zemích a ač nenáboženská, kořeny má v náboženském hnutí kvakerů. Zakládá si na své politické nezávislosti a hodně dá na mediální propagaci. Její příjmy rozhodně nejsou nezanedbatelné, má na 2,8 milionu přispěvovatelů, přesto že odmítá dary od států či firem. Možná jste už slyšeli výstižný slogan od náčelníka Seattla, který si Greenpeace bere k srdci: Až bude vykácen poslední strom, otrávena poslední řeka, usmrcena poslední ryba, poznáte, že se peníze nedají jíst…
Čiře českých neziskových organizací zaměřených na ochranu přírody máme v Čechách požehnaně. Dvě nejznámější budou zřejmě Děti země a Hnutí duha.
Děti země jsou také jednou z prvních neziskovek pro lepší životní prostředí u nás, vznikly roku 1989. Zabývají se nejen akcemi pro čistší přírody, ale prosazují také eko-dopravu a eko-výchovu
Hnutí duha se zabývá problémy podobnými, ale více se zaměřuje na energetiku a nakládání s odpady. Za svým jednáním mají již řadu úspěchů korunovaných změnou legislativy (o ochraně ozónové vrstvy etc.).
Co má většina ekologických hnutí společného? Snaží se hlídat úředníky. V ideálním případě by měla tato hnutí kooperovat se státem a spolu zabraňovat devastaci přírody. Bohužel, většinou jsou ekopolitické problémy podřazené hospodářským. Hnutí se musí potýkat jak s nedostatkem peněz, tak nespoluprací vlády a zastupitelstev. Doufejme však, že v dnešní společnosti, která začíná dle západního vzoru přikládat neziskovému sektoru důležitost, dojdeme někdy ke stavu spolupráce současných nepřátel státu a neziskovek.
Zdroj fotek: greenpeace.org