Musím se přiznat, že na komedii Jak jsem vyhrál válku jsem šla trochu s despektem. Ne snad, že bych pochybovala o kvalitě zpracované látky – vždyť knížka Patrika Ryana oblétla svět a sama jsem nad ní strávila nejednu veselou chvilku. Měla jsem strach z hereckého výkonu. Dalibora Gondíka jsem již viděla v Ústeckém divadle a jeho výkon mi přišel afektovaný až amatérský. Pro tentokrát jsem si naštěstí úsudek o něco vylepšila…
Román Patrika Ryana pochází již z roku 1963, jeho poselství zaobalené do drsné vtipnosti je však věčné. Satira druhé světové války nám představí účetního Ernsta Goodbodyho, který se rozhodne vstoupit do armády a bránit demokratické ideály své země. A také stát se velícím důstojníkem, aby mohla být jeho maminka jak se patří hrdá. Neuvěřitelně nemotorný, nedovtipný a svým způsobem možná geniální Goodbody se rychle vypracovává skrze elitní kadetní školu na vysněné místo. Zůstávají za ním schopnější a nadanější… Proč? Věčný šťourálek Goodbody ve své dobrosrdečnosti rád odhalí nejednu nesrovnalost v zásobování armády, aby napomohl jejímu lepšímu fungování. Co s tím? Přeložit. A raději i povýšit.
Goodbody má krásné ideály, pod jeho velením budou hoši jako jedna velká rodina. Škoda jen, že si o něm myslí, že je úplný pitomec. Nutno říci, že často právem. Když posádka obsadí první veřejný dům a plnou polní pohodí přede dveřmi, Goodbody se domnívá, že jeho chlapci již padli za vlast. Zatím však padli jen do peřin k lehkým děvám. Také navigace není jeho silnou stránkou, dočkáme se díky tomu i přestřelky.
Každý krásný sen někdy končí. Ten Goodbodyho je tom stejně. Když jeden z vojáků zastřelí bezdůvodně německého civilistu, se kterým se Ernst dohodl na dodávky proviantu a z uctívaného velitele se vyklube přiopilý chlap bez ideálů, jehož hlavní zábavou jsou mladé slečny, propadá Goodbody zoufalství. Alegorie zbytečných krveprolití je tak dokonána…
V hlavní roli vojáka Ernsta Goodbodyho (přezdívaného též Fujbody) se představil Zbigniew Kalina. Bylo to představení v tom nejlepším světle. Kulatý a naivní kukuč, na kterém tento herec dokázal vyloudit ty nejfantastičtější grimasy, ve spojením s křehkostí celé role, stvořil Goodbodyho téměř dokonalého. Mediálně známý Dalibor Gondík získal společně s Otakarem Brouskem mladším roli řadového revoltujícího vojáka. Neboť se však nejednalo o monumentální představení, zahrál si často i role jiné. Vynikl zejména anglický parašutista bránící barikádu, kdy Dalibor sám ovládl v neutuchajícím boji celé jeviště. Otakar Brousek zaskočil také do role italského partyzánského vůdce, a to se vší pompézností a klasickou italskou halasností, doprovázenou věrnými ženštinami (Helena Karochová, Blanka Benešová, Petra Duspivová a Hana Weishauptová). V roli důstojníka, který se nejdříve snažil Goodbodyho naučit alespoň základním vojenským dovednostem, jakou je například mašírování (marně) byl nepříliš výrazný Jan Novák. Ostatně, jeho úloha nebyla jednoduchá. Když měl Goodbodyho plné zuby, nechal se přeložit… K nemilému překvapení se po čase ocitá pod právě jeho velením.
Již zmíněného velitele si zahrál Vladimír Mrva, jehož hlas se nejprve snášel coby boží rozkazy z reproduktorů, aby nakonec ukázal svou pravou lidskou tvář.
Hru zrežíroval Milan Schejbal.
fotografie převzaty z domovské stránky účinkujícího souboru: http://www.divadlopribram.eu