Kupujte to, co byste tomu druhému koupili, i kdyby tady nebyly vánoce, narozeniny, svátky a jiné slavnosti. Všechny tyto události jsou prostředky, jak vyjádřit naši náklonnost, porozumění či lásku k tomu druhému. Avšak nyní se vymkly z našich rukou a staly se samohyby. Proto jsme dávali a dostávali tolik pěkných dárků, které nám sice udělaly mnoho radosti, ale byly zbytečné a neužitečné.
Snad jde o vyústění už toho, že svátky i narozeniny pozbyly svého původního určení. Vyrvali jsme je ze svých kořenů a naopak naroubovali novou tradicí či jinak deformovali. Deformace spočívá v tom, že jsme vynechali pochopení podstaty významných událostí a kamsi schovali vědomí posvátnosti těchto okamžiků v našich životech.
Co se týče dárků, můžete si tedy vybrat. Darovat dle sebe, druhého, nebo dle toho, co se má darovat, anebo podle aktuálních trendů? Ve skutečnosti je dar shrnutím těchto čtyř možností, ale v podstatě darování vychází z vás samotných.
Když se totiž vyhneme faktu, že potřebujeme něco darovat, protože druhý zrovna potřebuje tamto či ono, nebo že právě teď je cosi nejnovějšího a nejvhodnějšího k podarování, tak pak skutečně můžeme poslouchat sami sebe. Naslouchat svému vnitřnímu hlásku, kterým vybereme ten správný dar.
A vlastně k čemu dar? Proč neustále podarovávat? Nač ten dnešní shon, postrádající nadšení a klid? Není původní smysl daru v tom, že své nadšení a svůj klid předáváme dál, a to případně prostřednictvím jakýchsi darů, ale zejména svojí přítomností?
Má kamarádka s oblibou všem kolem sebe dělá „Vánoce“ po celý rok. A mně se to líbí. Přichází tak ke mně jakési poselství v dárku, vždy v ten pravý čas. Vlastně nejde ani tak o dárek, jako spíš o cosi se svým vlastním životem, co jde zase dál.
