Pavlo, když čtu tvoje články, zaujala mě vyzrálost slohu i myšlenek, proto mě velice překvapilo, že je ti pouze 17 let. Máš to od Boha nebo svoje texty tvrdě piluješ?
Než jsem přišla na Rozhlednu (tehdy ještě Neraweb), moje texty byly dost neuhlazené. V podstatě jsem to, co se mi stalo, napsala na papír v tak syrové formě, jak to přišlo. Tady jsem se díky těm správným lidem naučila, že psát se má hlavně tak, aby to něco řeklo čtenáři, že je důležité dbát na jeho pochopení, formu vyprávění. Neřekla bych ale, že nad články sedím hodiny a dny. Myslím, že můj projev je velkým dílem mnohých náhod, které hrály v můj prospěch – například tatínkova láska k literatuře, krásné dětství, radost ze školy oproti strachu a snad i trochy toho talentu.
Jak jsi poznala nebo objevila, že právě psaním chceš sdělovat své prožitky, že právě tato cesta ti je blízká?
Už jako malé dítě, sotva jsem se naučila udržet pero, jsem psala a kreslila všelijaké příběhy. Taky jsem některé pohádky, co jsem znala od rodičů nebo ze školy, vyprávěla svému mladšímu bratrovi. Když jsem měla problém, většinou jsem ho řešila s tužkou v ruce – a to platí vlastně i dodnes.
V 15 letech jsem se také poprvé setkala s tvorbou Virginie Woolfové, která mě v tomhle způsobu sdělování ovlivnila troufám si říct víc, než kdokoliv jiný.
Které předměty bys (ze svého pohledu) raději vyškrtla z učebního plánu?
Tohle je dle mého názoru velmi zrádná otázka. Samozřejmě, že některé předměty mám ráda více, některé méně, věřím ale, že všechno, co nám život nachystá se musíme naučit snášet a stávat se skrz to stále lepšími lidmi. Proto i když například fyzika, matematika nebo chemie nepatří k mým nejoblíbenějším předmětům, chápu, že pro mé všeobecné vzdělání jsou potřebné a pomáhají mi dotvářet obraz vnějšího světa. Vlastně si myslím to, že čím víc dílů skládanky známe, tím lépe ji potom může posoudit jako celek. Čím více dokořán máme oči, tím více vidíme.
Navštěvovala jsi waldorfskou školu. Jaké její výhody jsi pocítila?
Waldorfská škola je jiný svět. Jednou z jejích základních myšlenek je (dle mé interpretace) rozvíjet krásné stránky člověka, poskytnout mu prostor pro let dřív, než useknout křídla, vytvořit z něj jedinečnou osobnost, nikoliv přetvořit ho k obrazu svému.
Nechci nějak znevažovat klasické školství, ale pokud dítě navštěvuje základní waldorfskou školu, nepřichází do ní se strachem ze špatných známek, ale s touhou po novém vědění. Onou základní veličinou, která je původním důvodem poznávání. Na běžných školách bývá ztráta této přirozené touhy, nebo chcete – li zvědavosti, nahrazována motivačním prvkem umělým – tedy známkami. Na waldorfské škole to není třeba.
Mohu sama za sebe říct, že od prvního do posledního dne mé devítileté povinné základní školní docházky jsem se ve škole cítila šťastná a učení mi poskytovalo radost.
Pokud jde o praktické aspekty waldorfského školství, ráda bych připomenula absenci známkového hodnocení (v 8. a 9. ročníku je ke klasickému slovnímu hodnocení přiloženo i pomocné známkové kvůli přijímacím zkouškám a střední školy), od první třídy je zde zařazena výuka dvou cizích jazyků nebo hra na flétnu. Významným rozdílem oproti klasickému školství je také blízký vztah učitele k žákům a rodičům.
Doporučila bys alternativní školství? Má podle tebe své místo v českém školství?
Alternativní školství bych rozhodně doporučila. Nemohu mluvit za ostatní alternativy, ale waldorfská škola byla pro mě i mého bratra krásnou zkušeností. V zahraničí (například USA nebo Německo) je waldorfské školství velmi rozšířenou a respektovanou alternativou. Myslím, že je důležité, aby rodiče měli možnost vybrat si mezi širší nabídkou škol tu, která se jim pro jejich dítě zdá nejlepší. Je to férové. Máme kapitalismus a k tomu patří bohatost trhu. Copak když jdeme do samoobsluhy pro pečivo, máme možnost si vybrat jen mezi rohlíkem a rohlíkem? Ne. A podobně bohatá (na kvalitní školy) by podle mě měla být i nabídka školských zařízení.
Jsi ve věku, kdy si člověk tříbí názory na svět. Boříš staré jistoty, vzpíráš se autoritám?
Já mám jistoty neobyčejně ráda. Bohužel se mi některých například názorových příliš nedostává. Po útoku na WTC v roce 2001 jsem byla vášnivým zastáncem politiky George W. Bushe. Dokonce si přesně vzpomínám na jakýsi pocit zadostiučinění, když Američané zahájili invazi v Iráku. Trvalo mi asi dva roky, než jsem se odvážila svou „americkou jistotu“ zbořit, kdy jsem připustila argumenty jiných stran a postupně se naučila chápat svět méně vyhraněně.
Tuhle svou jistotu jsem bourala s nelehkým srdcem a s vědomím, že mi teď nějakou dobu bude chybět ona „pevná půda pod nohama“.
Autoritám se vzpírám s velkou chutí například, když mám utírat doma nádobí.
Představ si, že o příštích prázdninách budeš časově i finančně zcela nezávislá. Jak s těmi dvěma měsíci naložíš?
Kdybych tuto možnost měla, vím naprosto přesně, co bych udělala. Nejdřív bych si koupila foťák, nějaký pořádný „dělo“, pak jednosměrnou jízdenku na vlak do Paříže. Tam bych strávila celé dva měsíce focením a psaním, poznáváním místní kultury, povahy lidí a jejich životů.
Co považuješ v nejbližších letech za svou životní prioritu?
Jako pro každého středoškoláka je to pro mě úspěšné složení maturitní zkoušky a úspěch při přijímacím řízení na vysokou školu. Ráda bych dále psala a výhledově začala pracovat na nějakém větším projektu – knize, povídce.
Plánuješ pobyt v zahraničí, studium V&S, umíš si představit, že by tvé naděje nebo touhy narušilo mateřství? Ještě nedávno jev celkem běžný.
Absolutně ne! Ale když se na to podívám z jiného úhlu, v šesté třídě jsem si taky život malovala poněkud jinak a nakonec se člověk s tím, co přinese, naučí nějak vyrovnat.
Zajímáš se hodně o astrologii, ale věříš ji také? Žiješ podle horoskopu nebo míjíš černou kočku bez obav?
Byly časy, kdy jsem si ráno, než jsem vyrazila z domu, přečetla horoskop na ten den a dávala si dobrý pozor na problematické kombinace znamení nebo situace. Ale to už mám za sebou. Věřím, že astrologie nebo numerologie nám může odhalit další rozměry našeho světa a pomoci nám ho lépe chápat, rozhodně ji ale nevnímám jako nějakou neměnnou pravdu. Každý člověk je individualita, i když ho můžeme podle jistých vzorců chování zařadit do té či oné skupiny.
Docela jsem se pobavila, když jsem se dozvěděla, že ráda přemisťuješ nábytek. I já mám takovou úchylku. Dá se s tím něco dělat?
No, já pokoj přestavuji asi proto, že hledám změnu, ale především dokonalost. Myslím, že až jí dosáhnu, můžu klidně přestat (což ale s mou povahou zřejmě nebude nikdy).
PAVLY NEJ:
Nejoblíbenější film: Láska přes internet, ale líbí se mi i celá řada dalších filmů, například Hodiny – hlavně souhra hudby a filmu, pocit naléhavosti času, nebo Magnolia, která je brilantní mozaikou životů
Nejoblíbenější drink: asi Nestea citron
Nejoblíbenější barva: žlutá, těsně následována zelenou a hnědou
Nejoblíbenější divadelní hra: velmi se mi líbil Moliérův Lakomec (toho jsem ale jen četla), v divadle Pokrevní bratři a Elling a Kjell
Nejoblíbenější kniha: oblíbených knih mám mnoho, nejoblíbenější určit nedovedu, velmi se mi líbil Poslední samuraj od Hellen DeWitt, velmi ráda mám také Paní Dallowayovou nebo K Majáku od Virginie Woolf, z nedávno vydaných knih bych doporučila například Noční geometrii a vlaky do Garscaddenu od A. L. Kennedyové nebo Bod zlomu od Malcolma Gladwella
Nejoblíbenější televizní pořad: momentálně seriál Prison Break, stabilně zprávy a v době sezóny F1 její kvalifikace a grand prix
Děkuji za rozhovor.