Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Jakuba Katalpa: „Má kniha není pornografie.“
Úvodník: Autorka knihy s názvem „Je hlína k snědku?“ představila své dílo v Týnské literární kavárně, kde se kromě jiných sešli i lidé, kteří mohou za to, že se próza dočkala svého vydání. Patří mezi ně třeba spisovatel Pavel &Srut, který prohlásil: „Byl jsem přesvědčen, že to je fikce, ale doufal jsem, že to je autentické.“ Kdo je mladá žena, která píše takto otevřeně?
Článek: V kolika letech jsi začala psát?
Píšu tak od dvanácti. Četla jsem sešitový horory a s jednou kamarádkou jsme tehdy plodily spoustu věcí.
Kdo je tvým kritikem?
Nikdo. Nikomu to nedávám číst, dokud to nedopíšu. Potom to uvidí můj manžel. Ten většinou něco řekne, mě to naštve a rozhádám se s ním. Potom, když mě to přejde, si vezmu jeho poznámky a když jsou podnětné, tak se tím začnu zabývat. Nepředělám to podle nich, ale zeptám se ho, co se mu nezdá. Pak se nad tím zamyslím.
Je to tvoje první kniha?
Tohoto formátu ano.
Proč zrovna takovýto styl?
Já jsem si ho nezvolila. Takhle o tom nepřemýšlím. Tak já prostě píšu.
Mně to přijde originální, když jsem otevřela první stránku, tak tam byla pornografická scéna…
To se také stalo, když pan Horáček měl už podepsat smlouvu (majitel nakladatelství Paseka – pozn. red.), tak otevřel knihu zrovna na pornografické straně a řekl: „Ani omylem, to v životě nevydáme.“ Teprve potom, když knihu přečetl Pavel &Srut a řekl, že je to dobrý, tak pan Horáček ji celou přečetl a rozhodl se, že ji vydá.
Chceš šokovat?
Ne, to v žádném případě.
Plánuješ další knížky?
Já už píšu. Zase to budu já. Ale ještě k té pornografii. Mně se moc nelíbí, když se o té knize takto mluví. Nemyslím si, že by to bylo vyloženě porno.
Teď něco o tobě. Jakuba Katalpa je pseudonym. Proč sis vybrala zrovna toto jméno?
Nejdříve bylo Jakuba. Zaujala mě jména, která jsou přechýlená: Jan-Jana, Pavel-Pavla. A tak jsem si vybírala jméno, které nejde. První mě napadlo Borisa (smích). Ale líbí se mi Jakub, takže vznikla Jakuba. Myslela jsem si, že to neexistuje, ale pátrala jsem a kdysi se skutečně užívalo. Bylo to staročeské jméno. Katalpa se přidala automaticky. V Plzni máme v parku spoustu katalp. Když jsem se ptala kamarádky, co je to za strom, tak odpověděla, že katalpa. Já jsem si zrovna říkala, že potřebuji příjmení. Tak jsem vybrala toto. Ono to spojení těchto dvou jmen je i rytmické.
Také maluješ. Máš raději psaní nebo malování?
Určitě psaní. U malování nevydržím. U psaní ano, ale na malování nemám trpělivost. Potřebuji ten výsledek. U psaní přemýšlím a říkám si, jaká budu používat slova a mám tu představu. U malování chci, aby ten obraz byl hned hotový.
Tvá kniha je originální, co od ní čekáš?
Já to vidím strašně pragmaticky. Potřebuji si koupit nové boty a chtěla bych si tou knížkou na ně vydělat.
Jedna z kapitol se jmenuje „Je hlína k snědku?“ a po ní nese název celá kniha. Proč?
Protože to vymysleli lidé z vydavatelství. Pro mě je vymýšlení názvů utrpení. Mně se líbil název „Otevřená“, ale z vydavatelství mi řekli, že tento titul se hodí spíše pro poezii. Pak navrhli „Je hlína k snědku?“ a já jsem s tím souhlasila.
Autorkami rozhovoru jsou: Aneta &Simonková a Michaela Wilhelmová
Foto: Michaela Wilhelmová
07.12.2006 - Aneta Šimonková