Tisk článku ze serveru Rozhledna - Webmagazin.cz - Měl Ježíš ženu?



Úvodník: Podle spisovatelky Katrin Taillefer hned dvě. V pokračování románového Evangelia Ježíš dospívá, připravuje se na roli mesiáše a zplodí potomka. Pokud si prvním dílem mohla knížka znepřátelit křesťanstvo, v druhém rozhodně nenechá chladnou obec židovskou.

Článek:

Ješua utíká i se svým nevlastním bratrem Jochanánem (Jan Křtitel) z domova a přidává se k bojovným Zélotům. Brzy oba zjišťují, že často násilné metody tohoto odbojového uskupení se naprosto neslučují s jejich chápáním duchovního světa. Obrací se proto k přemýšlivým a mystickým Essejcům. Zde Ješua potkává fatální lásku svého života – Arielu. Dcera prorokyně, uzavřená a posmutnělá, Ješuu láká jako velké tajemství, které touží rozluštit. Dívka nezdědila rodové věštecké nadání a tak je její jedinou náplní života temná a depresivní příprava na smrt. Chvílemi se zdá, že je snad posedlá, ale v Ješuově společnosti se Ariela alespoň na chvíli přestává utápět v žalu. Po dlouhém dobývání se konečně schyluje ke svatbě. Ješua v tu chvíli nemůže ani tušit, že dívka si ho nebere z čiré lásky, ale kvůli proroctví své matky – Ješua bude mít za ženu věštkyni. Nadání však nepřichází ani po svatbě… Ariela propadá stále více depresi, až jednoho dne spáchá na odlehlém hřbitově sebevraždu.

Ješuovo zoufalství nezná mezí. Největší bolest jeho života mu nepomůže překonat ani milovaná matka, Marie. Bolest pomalu utichá s příchodem Miray z Magdaly (Máří Magdaleny). Mladičkou dívenku poznává Ješua v žaláři, kam ho nespravedlivě uvrhli za pobuřování malomocných. Dívka je souzena za nevěru, ale Ješua se brzy dozví, že ve skutečnosti dívce zavraždili muže a ji znásilnili. Hned po propuštění se ubírají Ješuovy kroky za Máří otcem, Josefem z Arimatie. Vlivný Josef zařídí dívčino propuštění a následně ji svěří i do Essejského opatrovnictví. Mezi dívkou i budoucím mesiášem se začíná rozvíjet klubko lásky

Nosným sloupem příběhu se stává krátké, ale velmi důležité setkání – Ježíš na poušti potkává svého záhadného otce – Gabriela. Ten, coby vyslanec vyšších sil, předkládá mladíkovi bez obalu současnou situaci – Židé jsou velmi zbožný národ, ale je Jahwe skutečně pravý Bůh?

Evangelium II – Syn člověka je jako pokračování Moře hořkosti hůře stravitelné. Základní myšlenka zmatení víry se sice jeví jako výborný nápad, ale je-li podáno dílo jakožto román vhodný zejména pro ženy (přestože má do červené knihovny daleko), chybí ústřední hrdinka, se kterou se čtenářka ztotožní. V díle minulém ji ztvárňovala Marjam, která je nyní potlačena do pozadí, ale ani ostatní hrdinky nás neprovází celou knihou. Ježíšovo putování po všech možných směrech víry působí spíše jako hra na počítači, ve které musíte projít všechny komnaty, než dojdete k cíli. Přehnaně naroubované je také dodržování nápisu na knize: Svět ho zná pod jménem Ježíš – kdo ale zná jeho lásky, vášně, touhy? Místy působí erotické narážky až slohově násilně. Za zmínku stojí ještě gradace myšlenky: z počátku by se mohlo zdát, že autorka zaujatě horuje proti křesťanství, k závěru se z knížky vyklube pravý opak. Dobře v románu není naopak prezentován judaismus.

Katrin Taillefer – Evangelium II, Syn člověka.

Vydalo nakladatelství Metafora, ISBN 80-7359-098-0, zdroj fotografie titulní strany: www.metafora.cz



02.01.2007 - Michaela Wilhelmová