Jelikož jsme tehdy s kamarádkou docházely na Obchodní akademii Kollárova, zmínily jsme se pochopitelně o našem objevu spolužačkám o přestávce. Z davu se kupodivu vyloupla Blanka, která nám sdělila, že má doma celou kazetu XIII. století a klidně nám ji půjčí, protože jí se vůbec nelíbí. A jak slíbila, tak i dodržela. Debut Amulet (Monitor, 1992) pak trápil sluchové ústrojí mých rodičů pořád dokola. Nicméně Karneval (z onoho kompilačního alba o Olympicu bez Olympicu) se jim nejvíce zaryl do paměti. Aby nezaryl, když jsem si jej pouštěla třeba desetkrát za sebou. Kazeta Bytosti funguje dodnes! Je trapné se k tomu přiznávat, ale já ji Blance dosud nevrátila.
V horkém červnovém dni jsem se vracela domů a v metru mě uhodil do očí plakát oznamující koncert XIII. století. Pamatuji si, že jsem málem skákala nadšením. A do večera jsem natolik zorganizovala kamarádku, že jsme na něj šly, pochopitelně do již dávno neexistujícího klubu Na Petynce, v němž snad nyní sídlí jeptišky. Ten klub připomínal staré časy zapadlých a poloilegálních prostor let osmdesátých. Dýchal zvláštní atmosférou a do té strnulosti se snad ani expresivní show Petra &Stěpána nehodila. Tehdy mu to sice ještě tolik nezpívalo jako dnes, ale celé vystoupení mělo neobyčejně silný náboj, narušovaný jen výpady pankáčů, fanoušků ještě z dob HNF. Protože do nás často strkali, ve své šestnáctileté urputnosti jsem asi dva nakopala do ….
Na koncertě jsem se ale do XIII. století zamilovala definitivně. A také jsem pochopila, že to vyžaduje už můj poměrně extravagantní šatník ještě více opepřit a vůbec zdokonalit svou vizáž. Tudíž se hrdě hlásím k tomu, ale bohužel to nemám zdokumentované, že jsem jako jedna z prvních fanynek v Praze nosila na podobné akce černě obkroužené rty (první černou rtěnku mi dala k Vánocům má sestřička) a vlasy jsem si obarvila na rezavo.
Příští díl vyjde: 12.2.
Zdroj fotografií: maffet.cz