Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Motýlí čas
Úvodník: Motýlí čas je příběh dvou sester - dvojčat, které se (každá po svém) musí vyrovnat s nečekanou a bolestnou smrtí matky. Helena, která se neumí rozhodnout mezi dvěma kluky, vymyslí plán, jehož prostřednictvím ji sestra Elena má zastoupit. Jenže nic není takové, jak to na první pohled vypadá. Elena se ocitá na vrcholu prapodivného čtyřúhelníku podvádějících a podváděných, kde se tzv. "klamání nepřítele" velmi brzy změní na klamání sebe sama. Nakonec je to právě ona, kdo se musí rozhodnout mezi počínající a bláznivou láskou k problematickému Alešovi a jistotou první lásky klidného a rozumově vyzrálejšího Kamila.
Článek: Ukázka z knihy (jedná se o novinku!):
Elena nervózně sledovala minutovou ručičku na hodinách v hale. Konečně zazvonil zvonek. Otevřela dveře a Kamil se na ni usmál.
„Lény,“ zašeptal a hned ve dveřích ji políbil. „Konečně!“
Vtáhla ho nedočkavě dovnitř. Taky proto, že se bála, aby ho někdo zvenku nezahlédl. Jak by to vysvětlila tátovi?
Pár minut stáli v hale, hned za dveřmi, a dívali se na sebe. Pak ji beze slov vzal do náruče a vynesl ji po schodech nahoru. Dveře do pokojíku rozkopl nohou a neobtěžoval se je za sebou zavřít. Položil ji na postel a dlouho si ji prohlížel.
„Lény,“ řekl pak přiškrceně. „Řekni něco.“
Ale ona ze sebe nedokázala vypravit ani hlásku.
„Jestli mě teď nezastavíš,“ šeptal a začal ji horečně líbat po celém těle, „tak… víš, co se stane?“
Zavřela oči a na krátký okamžik zauvažovala, že to udělá. Řekne: Dost, nebo něco podobného. A přizná se. Ke všemu. Ale nebylo tohle přesně to, po čem celé roky toužila?
Takže ho nezastavila.
Kamil se napřímil a přetáhl si svetr přes hlavu. A po něm i košili. Potom se shýbl a začal rozepínat její propínací šaty. Když jí je stáhl z ramen a odhodil na zem, otevřela oči.
„Jsi krásná, Lény,“ šeptal a stahoval jí podprsenku.
V té chvíli dole cvakly dveře. Elena se polekaně napřímila, ale Kamil ji uklidnil. „To byl jen průvan. Půjdu se tam mrknout.“
„Zapomněla jsem zamknout,“ uvědomila si.
Zvedl se a tak, jak byl, vyšel ze dveří. Vzápětí se ozvalo jeho překvapené: „Hej, co tady děláte?“
Elena se shýbla a v rychlosti si natáhla jeho košili. To už pozpátku zacouval zpátky do pokoje a užasle si držel dlaň na rozbitém rtu, ze kterého prýštila krev.
Elena vykřikla hrůzou.
A potom vykřikla ještě jednou, když poznala toho druhého.
„Aleši?“ To už byl spíš šepot.
Vrhl po ní krátký pohled plný nezvladatelného vzteku a pak se pustil do překvapeného Kamila. Ten neměl sebemenší šanci. Jednak byl příliš překvapený, jednak pořád čekal, že se jedná o čísi špatný vtip a bránil se, jen aby se neřeklo. Elena vůbec nevěděla, jak se to stalo, ale najednou zůstala v pokoji sama. Dveře dole se otevřely, pak se zase zavřely a ticho v domě rušil jen vítr, který se opíral do oken.
Potom slyšela, že někdo jde pomalu a těžce do schodů. Ztuhla hrůzou a bláhovými nadějemi. Možná si myslela, že se vrací Kamil a řekne jí, že se jí to všechno jenom zdálo. Bůh ví, co si vlastně myslela, než si uvědomila, že se nic z toho nestane.
Aleš potichu vešel dovnitř a dveře za sebou zavřel a pak i zamkl.
Omráčeně ho sledovala. Blížil se k ní, vzteklý a nebezpečný, obličej od krve (svojí i cizí), s pokřivenými rty. Pomalu ustupovala ke zdi, až zjistila, že dál už nemá kam.
24.02.2007 - Radka Zadinová