V obou seskupeních figuroval i Radim Hladík, tedy ten, jenž relativně nedávno přizval k sobě partičku mladých muzikantů a obnovil Blue effect. Riskantní krok se mu vyplatil. Jeho zkušenost, jak umělecká tak lidská, se promíchala s progresivním mládím, a z tohoto koktejlu vznikla kapela, která si rozhodně nemůže stěžovat na nezájem posluchačů.
Nicméně nostalgickému ohlédnutí se neubrání nikdo, tedy ani Radim Hladík. Jeho nostalgie se ale přenesla do roviny příjemné, protože už loni inicioval obdobný koncert pro pamětníky Matadors na pražském Vyšehradě. Nyní jej zopakoval s tím, že z vystoupení v Lucerna music baru vznikne DVD. A když se mluví o Matadors, zaslouží se připomenout, že za mikrofonem prapůvodně stál Karel Kahovec i Vladimír Mišík, a nakonec k nim baskytarista Otto Bezloja přetáhnul vynikajícího Viktora Sodomu. Těžko by hledali druhého takového zpěváka zvládajícího tak náročný repertoár. Sodomův hlas pochopitelně prodělal jisté změny, ale v Lucerně se zdárně popral se starými písničkami s glancem sobě vlastním. Přestože zrovna hitovka Zlatý důl, jedna z mála česky otextovaných skladeb (přičemž existuje i v anglické verzi), mu stále nějak nejde. Ovšem Dylanovskou It´s all over now, baby blue vše napravil. Možná ji navíc dnes zpívá s větším vnitřním prožitkem než kdysi. Těm písničkám je ostatně téměř čtyřicet let. A samotný Sodoma už nenosí fialové kalhoty a červené boty, a jeho rodiče nevolají pod pódiem „Viktorku, vždyť se uřveš.“ Ostatně bohužel i Bezloja se na své bývalé souputníky dívá z nebe, bubeník Matadors Tony Black žije v zahraničí, a z původní sestavy tedy Sodomu na pódiu podporoval pouze Radim Hladík a klávesista Jan Farmer Obermajer.
Samotní Blue effecti i při tomto koncertu nesáhli jen do minulosti Matadors, ale do své vlastní. Takže se rázem na pódiu objevil Olda Veselý. Jeho jméno evokuje znalým okamžitě rockovou verzi lidovky Ej, padá, padá rosenka, doprovázenou kytarovými čáry Radima Hladíka. Těžko lze najít slova k vyjádření krásy a nadčasovosti této skladby. V posluchačích zanechá pocit úžasu, z něhož lehce přebíhá mráz po zádech.
K Oldovi Veselému ale patří i Lešek Semelka, s nímž si vystřihl například Rajky. &Skoda jen, že se nedostává při těchto vystoupeních na You´ll stay with me (Fénix), protože v něm Semelka opustil svůj navyklý falzet a dal vyniknout svým nesporným pěveckým kvalitám. Přičemž Semelka se neřadí jen k interpretům, ale i k muzikantům, kteří svůj nástroj - v jeho případě klávesy skutečně ovládají.
Zlatým hřebem večera se zřejmě měl stát již zmíněný Vladimír Mišík. Z Matadors odešel, a z Blue effectu jej v podstatě vyhodili. Mišík totiž kdysi odmítal zpívat česky, nehledě na to, že jeho hvězdné manýry poměrně otravovaly život jeho kolegům. Byl jimi vyhlášený. Bezesporu ale i Mišík oplýval skvělými interpretačními kvalitami. Stačí si pustit například Meditaci, kde jako mladíček s šátkem na krku hlásá, že Sun is so bright. K tomu složil úchvatné písničky, zhudebňoval básníky, čímž dokazoval svou jednoznačnou muzikantskou výlučnost. Přesto tyto doby odnesla voda. Dnes se potýká se zdravotními problémy, jež se promítly i do jeho zpěvu. Lidově řečeno, nemůže udýchat zdaleka to co dříve.
Markantně se to projevilo při úvodní Blue effect Street, jíž zahajoval svou část programu. Místo toho, aby tuto nepříjemnost nějak elegantně přešel, shodil vinu na ostatní v tom smyslu, že když odpoledne zkoušeli, fungovalo to. Prostě legendární Mišík. V Slunečním hrobě se také zrovna nepředvedl, ani Kuře v hodinkách mu nenapravilo reputaci. V jeho případě proto určitě platí, že některé osobnosti bychom si měli asi pamatovat pouze z těch úspěšnějších dob... Při hraní na živo vždy dochází k všemožným kiksům, nicméně zbytek účinkujících z nich uměl vybruslit s úsměvem a vzájemným pochopením. Na podobných akcích nejde o zdolávání nějakých met dokonalosti, ale o to, že se lidé sejdou, a příjemně se vrátí do dob svého mládí. Navíc když se jedná o tak ostřílené muzikanty, i přes drobné karamboly strčí do kapsy většinu těch, kteří okupují hitparády v současnosti.
Inu i v tomto případě lze konstatovat, že starého psa sice novým kouskům nenaučíš, ale někdy by se mladí psi mohli spíše učit od těch starých. „Matadoři“ typu Hladík, Sodoma, Veselý, či Semelka to svým uměním nesporně dokazují. A snad nějaký pátek ještě dokazovat budou.
Zdroj obrázku: kurevhodinkach.cz