Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Hlava v mraveništi



Úvodník: Autor Joel Levy mine hnízda na dosah ruky bez povšimnutí. Pohodlné řešení nebrat! S tématy svých knih to má stejné. On, zvědavý velký kluk si všimne ohromné kopy v lese, obchází ji ze všech stran a když pojme podezření o všeobecné znalosti svého objevu obřího mraveniště, strčí dovnitř hlavu, aby zjistil, jak vypadá mezi chodbičkami. A ve své knize „Tajné dějiny“ nám o tom řekne.

Článek: Mocenská elita všech režimů žárlivě střeží své bohatství, postavení i moc a brání reformám, i když říká pravý opak. Jen v lásce se smí všechno, říká se. Vládnoucí ekipy musí sakramentsky milovat. Samy sebe, kdopak by vetkal do příběhů, o kterých zde můžeme číst, tolik sebestřednosti s představou sebe jako velkého kormidelníka dění? Kdopak? Dvířka úniku informací jsou hlídána pomalu se zbraní. K veřejnosti se dostává ona pověstná desetina ledovce, čnící nad hladinu. Joel Levy svou oštípanou hlavu nacpe do skafandru a pro změnu obeplouvá pod hladinou ukrytou masu, když tuší dobrání se pravdy tam. K plnému vysvětlení se nedostane nikdy. Je skryto za mnohačetnou stráží. Autor, důmyslný hledač, je odkázán na úlomky dění, posbírané v archivech a popisu dějin oficiálních.

Pan spisovatel není rozhodně začátečník. Svou oblibu v literatuře faktu představil nedávno v knize „Smutný den“. Ani v tomto jeho novém titulu nenajdeme nudné čtení. Deště spláchnou shovívavě nejednu stopu, ale obnaží jinou, po níž autor vyrazí stylem zavilého stopaře. A čtenář se jen bojí všeobjímajícího klidu, hloupého ticha, v němž i slovo bližního padá nekompromisně mlčky pod stůl a neslyšíme ani zatloukané hřebíky víka, pod které se nám tak nechce. Až přestane foukat vítr, usadí se i odkvetlý padáček z pampelišky. Jenže on foukat, zaplaťbůh, nepřestane. A čtenář se dozvídá věci, které možná tušil, či zdědil po předcích. I když každá generace si přidávala, s touhou nevypadajíc před tou předcházejí úplně blbě.

V knize Tajné dějiny nehledejme celistvý románový příběh. Těch jsme sice během éry lidstva zaznamenali hodně, o mnohých jsme opravdu číst mohli. Zde se ale setkáváme s formou, jež rozšiřuje encyklopedické obzory a stávající zbaví archeologickým smetáčkem nánosu zapomnění.
Klasické kapitolové rozdělení umožňuje „oborové“ nahlédnutí do křivolakých chodbiček ukrytých v obřím mraveništi. Kapitol obsahuje kniha šest. Každá představuje způsob přístupu k problému dne.
Nalézají se tu spiknutí, chování tajných spolků, příběhy o špionáži, lsti, klamu, číst můžeme o tajných vládcích. V každé kapitole rozřaďovací nádraží pošle čtenáři po koleji příběh, vsazený do časové linie. V široce rozevřených nůžkách času tak potkáme lest, provázející známou událost Trojské války v podobě Trojského koně v roce 1200 př. Kr., až po mystifikaci světa neexistujícími zbraněmi hromadného ničení ve válce v Iránu v roce 2003.

Nechvalně známá událost z Dallasu roku 1963 o atentátu na JFK představuje výstřel z nosné rakety událostí až na vrchol spiknutí. Podívejme se na jednotlivé kapitoly v knize a ptejme se. Dominovala zde konspirace tajných služeb nebo někdo tahal za nitky šedé diplomacie? Nestáli ve stínu předkládaných dějin tajní vládci? V literárním scénáři knihy takových otazníků najdeme řadu.
Veverka běhající v kole, tak si může připadat čtenář při čtení knihy. Jen naivka zde může žádat hru na něco jiného. Dobře, hrajeme starou hru. V knize „Tajné dějiny“ Joela Levyho okoukaná není.

Vydalo nakladatelství Metafora roku 2007
Zdroj fotografie: Metafora.cz

26.04.2007 - Jaromír Komorous