Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Mezi třemi ženami
Úvodník: Herman, utečenec z Evropy, žije po válce v New Yorku. Zdálo by se, že konec války znamená opětovné štěstí, klid, žádné skrývání. Herman však žije několika životy, ve kterých se prolíná spokojené manželství a nic netušící družka starající se o Hermana spíše jako o pána než jako o manžela. A ve druhém životě Hermanova milenka, vdaná Maša, jež žije v domnění, že se Herman co nejdříve rozvede.
Článek: S oběma ženami hrdina žije na oko spokojený život – několik dní tráví s manželkou, jež mu vypere, navaří a obstará celou domácnost. Válka zanechala v jeho manželce pocit strachu z neznámého, proto tráví hodně času v pozadí – nejlépe se cítí doma v bytě a ven vychází jen s Hermanem, nebo jen nakoupit dolů do ulice. Naproti tomu milenka Maša, s níž se zná ještě z Německa, se jeví jako plnokrevná žena plná elánu, která dokáže muži vynahradit vše, co by mu chybělo u manželky.
Do tohoto životního dvojběhu Hermanovi najednou jako blesk z čistého nebe zavolá vzdálený příbuzný, že má u sebe jeho bývalou ženu Tamaru. „To nemůže být pravda, vždyť ta je mrtvá!“ nevěří Herman…
Ano, Tamaru sice ve válce postřelili, ale zásah přežila a nyní bydlí v New Yorku. Ráda by se po letech shledala se svým mužem. (Samozřejmě netuší, jaký život vede.)
Jak se ke všemu postaví Herman, který se náhle ocitne mezi třemi ženami, které o sobě zatím nemají tušení? Rozhodne se pro poslušnou Jadwigu, která mu ve válce zachránila život? Zvolí veselý život po boku Maši, jež se kvůli němu rozvedla se svým mužem? Nebo v něm znovu zahoří láska k Tamaře, s níž měl dvě děti?
V poválečném světě se všechno topí ve zmatku, rozvrácených vztazích, pozbývajících smyslu a lidé se snaží najít si své místo v životě. Často se ztrácí pravda, víra i naděje, ale jediná věc zůstává – láska. Ať má jakoukoliv podobu, ta jediná zůstává s lidmi. A stejně tuto chvíli prožívá i Herman, s láskou, která mu zůstala. A ne jedna, má najednou celkem tři. Bohužel není schopen si vybrat jednu jedinou a přestat klamat ty ostatní, ale i sám sebe.
Kniha upoutá svým příběhem, jenž se neustále rozvíjí, vznikají další a další zápletky. Vzájemně se vše proplétá vyprávěním minulosti - dozvídáme se, že většina hrdinů se zná z válečné Evropy a setkání za velkou louží je pro ně často bolestivé. Přestože se v knize mísí tragické a smutné osudy postav, neoznačila bych ji za smutnou ani za veselou, představuje prostě život - někdy smutnější, někdy veselejší a hlavně o lásce.
Isaac Bashevis Singer se narodil roku 1904 v Leoncinu poblíž Varšavy. Debutoval roku 1935 románem Satan v Goraji, ale první výraznější ohlas mu přinesla až o patnáct let později románová kronika Rodina Moskatova.
Singer se však proslavil především jako geniální povídkář. Jeho sbírky jako "Staré lásky" nebo "Korunka z peří" patří v tomto žánru k tomu nejlepšímu, co bylo ve 20. století napsáno. Tvořil především v jidiš, ovšem svět ho poznal hlavně v anglických překladech a roku 1978 ocenil jeho literární tvorbu Nobelovou cenou. Zemřel roku 1991.
Foto použito z www.argo.cz
29.05.2007 - Kateřina Švagrová