Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Andělé všedního dne
Úvodník: Náhoda je způsob, jakým Bůh anonymně vykonává zázraky - prohlašuje jeden ze čtyř andělů, jež se stávají mluvčími spisovatele Viewegha v jeho nejnovější knize.
Článek: Dále se dozvíme, že posláním andělů není klást otázky, ale dávat alespoň trochu uspokojivé odpovědi. Existuje ovšem uspokojivá odpověď pro třináctiletou dívku umírající na rakovinu?
Těmito slovy vklouznete do děje útlé knížky, kterou jsem do ruky brala v napjatém očekávání. Už název sám mě poháněl dozvědět se víc. Jméno spisovatele – Michal Viewegh - zase zaručovalo jisté napětí. Vždyť dnes nejspíš nejslavnější a nejvíc diskutovaný spisovatel současnosti (a jak se píše v mnoha anketách, též nejlépe placený) se uhnízdil na vrcholu literárního nebe hned svou v pořadí druhou knihou „Báječná léta pod psa.“
„Báječná léta pod psa“ ho vystřelila jako kometu vzhůru, ale on tam navzdory předpovědím neshořel, nýbrž září dosud. Z Michala Viewegha mám přesto rozporuplné pocity. Již zmíněnou knihu jsem před lety četla. Líbila se mi, ale nenadchla mne. Zato doslova unesená jsem se cítila o několik let později nad „Románem pro ženy“. Jedním slovem: Bomba. Jako by to snad ani nepsal muž (a ještě k tomu Viewegh!). &Skoda, že filmová adaptace knize trošku poškodila reputaci a ani zdaleka nedosahovala kvality knižní předlohy. Po tomto boomu jsem se s nadšením vrhla po autorově další knize „Případ nevěrné Kláry“ a – totální propadák. Alespoň v mých očích. Musela jsem se nutit, abych knihu dočetla a cítila jsem zklamání. Docela nakonec jsem si přečetla prvotinu „Názory na vraždu“ a po pravdě řečeno, tak nějak jsem nepochopila, co tím chtěl básník (pardon: spisovatel) říct.
Ale vraťme se ke knize nejnovější. Dle mého patří „Andělé všedního dne“ k tomu nejlepšímu, co Viewegh napsal. Příběh jednoho dne o náhodě (či o Bohu), třech vzájemně propletených osudech nic netušících aktérů Božího záměru (od celkem spokojeného dvaapadesátiletého Karla přes totálně životem zklamaného třicetiletého Zdeňka k pětatřicetileté Ester prožívající doznívající smrt manžela) a čtyřech andělích nás přivede na myšlenku, co vlastně od života očekáváme. Co nabízíme. Laskavost? Lásku? Lhostejnost?
Kniha, jak autor sám poznamenal, představuje příběh o lidech, andělích a umírání – o nás všech, kteří se tváříme, jako bychom tu měli zůstat navždy, ale přitom je náš čas už dávno vyměřen.
Možná právě teď někde poblíž sedí čtyři andělé a diskutují o Bohu, přemýšlí o lidech, smrti, lhostejnosti a lásce a snaží se pochopit. Náhodu, zázraky, které se dějí, když to nejméně očekáváme a nepřijdou, když se k nim upínáme.
Téměř to vypadá, jako by sám Michal Viewegh potkal anděla. Každopádně se mi tímto příběhem vryl hluboko do srdce. Ať už anděl nebo Bůh – a nebo prostě jen víra v ně. A tak, jak říká jeden z Vieweghových andělů: „Nemusíme věřit v Boha, ale nesmíme přestat doufat.“
Knihu „Andělé všedního dne“ vydalo nakladatelství „Druhé město“ v Brně roku 2007 a svou premiéru měla kniha na Pražském výstavišti v rámci Knižního veletrhu, který probíhal od 4. do 6. května 2007.
Zdroj fotografie: druhemesto.cz
25.06.2007 - Radka Zadinová