Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Cestování podle Waltariho
Úvodník: Tak se jmenuje jedna z příloh knihy "Fin Mika Waltari" od Markéty Hejkalové. Waltari procestoval Evropu, když sbíral materiály pro své knihy. Cestoval rád, a to vlakem, z něhož mohl nerušeně studovat krajinu.
Článek: Díky tomuto koníčku navštívil většinu zemí, o kterých psal a jejichž atmosféru věrně zachytil, kromě Egypta, což je ironie, poněvadž právě Egypťan Sinuhet patří mezi jeho nejslavnější knihy. Škoda, že Waltari neměl víc času, aby lépe poznal Prahu, protože si o ní udělal názor jako na špinavé a smutné město. Zkušenost plynula z jediné osobní několikahodinové návštěvy ve 20. letech, kdy se Waltari potuloval v okolí Masarykova nádraží.
Jinak ovšem Waltari s Čechy soucítil, především po roce 1968, kdy v naší zemi došlo k tomu, čeho se tak obával ve Finsku. Finsko, Waltariho rodiště, se pod nadvládou Ruska nacházelo od roku 1809 a až po druhé světové válce, v níž se Finové postavili po bok Němcům, se uzavřením míru s touto velmocí Finové Rusů „zbavili“. Co se týká Němců, sám Waltari na počátku války k tomuto národu vzhlížel. Později procitl a tato záporná zkušenost se v jeho knihách odráží jako rozpor mezi propagandou a pravdou, mezi oficiální verzí historie a realitou.
Autorka knihy nám také Waltariho očima líčí Finsko. S láskou a vlastenectvím nás zasvěcuje do typicky finských závislostí na finské vodce a také na světle, kterého tu v zimě mají velký nedostatek. Waltari sám navíc podléhá tvůrčím depresím, a to pokaždé, když dokončí knihu, ze strachu, že již další psát nezačne.
Kniha s výstižným podtitulkem Doba, život a knihy světoznámého spisovatele obsahuje 10 kapitol, z nichž každá se věnuje části Waltariho života a části jeho celoživotní práce, do níž se autorovy zkušenosti odrazily. Dostáváme tak celistvý obraz nejen Waltariho tvorby, ale také podnětů k ní. Autorka poodhaluje skutečnost, že ačkoliv Waltari píše historické romány, nic to nebrání tomu, aby popisované postavy vykazovaly autobiografické rysy. S hloubavou psychologií se Markéta Hejkalová pitvá v důvodech té či oné románové zmínky a nastiňuje nám po kouskách Waltariho nitro. Např.:
Ženy jako rozmarné bytosti vystupují i ve Waltariho rodové trilogii Z otce na syna. Muži jsou na nich závislí, to ženy rozhodují, zda muži rozkoš poskytnou (ale pak jsou pokušením, odvádějí muže od duchovna, od jeho práce, takovou ženou je v trilogii postava Waltariho matky), nebo mu ji odepřou (ale tím ho ochudí o důležitý rozměr života, ale zároveň ho vedou ke zbožnému a řádnému životu, to je Waltariho babička v prvním díle).
Kniha rozvíjí spoustu dalších postřehů, hledá společné jmenovatele všech knih, s odkazy na ukázky z Waltariho tvorby, s požehnáním Waltariho dcery Satu, která také svými postřehy pomohla knihu dotvořit. V přílohách pak kromě zmíněného cestování nechybí bibliografie českých překladů Waltariho a fotografická příloha.
Knihu Fin Mika Waltari (Doba, život a knihy světoznámého spisovatele) od Markéty Hejkalové vydalo v roce 2007 nakladatelství Hejkal
Zdroj fotografií: www.hejkal.cz, www.eucebnice.cz
13.07.2007 - Renata Šindelářová