Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Obchůdek 2
Úvodník: Jak už název napovídá, mělo by to být pokračování článku "Obchůdek" a tedy jakýsi pohled "zezadu".
Článek: Zákulisí domečku, kam chodíte nakupovat by se dalo rozdělit na přírodu „živou“ a „neživou“, tak jak jsme my starší zvyklí ze základní školy. Musím předeslat, že „neživá příroda“ je mnohem záludnější, než ta druhá část, tedy zaměstnanci. Všichni to znáte, přijdete domů, chcete si rozsvítit, ale jako na potvoru, ten vypínač si postaví hlavu a prostě do té žárovky proud nepustí, a zrovna ne. Něco podobného se stalo nedávno u nás v obchodě na oné místnůstce. Uznáte sami, že to není nic příjemného, obzvlášť když další taková místnůstka je o patro výš, ale tu cestu je nutné absolvovat nákladním výtahem. Jiné spojení mezi přízemím a patrem prostě není. Zajímalo by mě, co by tomu říkali hasiči a pokud jde o ony místnůstky i hygienici. Jde o počet těch „osvěžoven“ na počet zaměstnanců. Ale zpět k tomu rozbitému vypínači. Byl dvojitý, jedna část na světlo, druhá na odvětrávání. „Žádný problém“, řekl jsem si a vypravil jsem se k vedoucímu směny pro šroubovák. Spojím prostě obě funkce do jedné poloviny, která ještě funguje, není nic jednoduššího. Až později jsem pochopil, že není zvykem ve vyspělé společnosti, aby někdo dělal ještě něco jiného, než svoji práci. Šroubovák prostě nebyl a v očích šéfa obrovský údiv, že se o něco takového starám. Po dvou dnech jsem nevydržel a přinesl si potřebný nástroj sám a úprava byla hotová ve chvilce.
Samozřejmě, přesně podle Murphyho zákonů, po několika dnech praskla žárovka. „Žádný problém“, pomyslel jsem si naivně znovu a vypravil jsem se, tentokrát za vedoucí jiné směny a navrhoval jsem, že doběhnu naproti do prodejny s elektromateriálem a žárovku koupím a je po problému. „To není možné, to by nám nikdo z podniku nedovolil proplatit, na takové závady máme údržbáře. Já jim zavolám.“ Tečka konec. Údržbáři přišli za deset dnů. Dalšího komentáře se zdržím. Ono v „neživé přírodě“ takového obchodního domu odejde každou chvilku něco. Nedávno se utrhla svinovací mříž u vchodu na rampu příjmu zboží. To je potom všechno zboží přímo na ráně a vybízí to každého, aby vstoupil a odnesl si co uzná za vhodné. V tomto případě by žádné kutilství nepomohlo a tak opět museli přijít údržbáři. To že přišli asi za pět dnů a že bylo nutné vždy večer všechno přístupné odnést pod zámek a ve dne musel neustále někdo hlídat, i když právě nebyl příjem zboží, to už mě ani nepřekvapilo.
Přišel podzim a připadal jsem si jako ve špatném filmu. Od starousedlíků, kteří toho pamatují dost, jsem se dozvěděl, že odkapávání vody z jakési trubky u stropu přímo na zboží v meziskladu je v tuto roční dobu běžné a opakuje se zcela pravidelně. Kritické místo jsem si prohlédl, nešlo o vodu pod tlakem, stačilo by trochu tmelu, no …….. normálnímu člověku je asi souzeno se nad takovými věcmi pouze pozastavit. I tady by se pan hygienik asi vyřádil.
Jinak ale není ta naše „neživá příroda“ tak zdevastovaná jako ta skutečná. Pečlivě se hlídá datum doporučené spotřeby zboží, dokonce i v regálech při doplňování se to novější dává až do zadní části. Bohužel i to je pouze z toho důvodu, že prošlé zboží se nesmí prodávat a tak jde zase jen a jen „o kšeft“. To mi připomíná, že se mi nedávno dostal do ruky zajímavý dopis. Šlo o jakousi akci, kdy bylo prodáváno zboží s malou slevou, ale tato skutečnost nebyla ošetřena počítačovým programem a tak nebylo toto prodané zboží odepsáno ze stavu. Ale fyzicky samozřejmě ve skladu nebylo. Zmíněný dopis uklidňoval vedení prodejny, že při inventuře nebude výsledek nijak katastrofální, protože prodejní cena před slevou byla 43,60 Kč, po slevě 41,90 Kč a nákupní cena 0,15 Kč. Ne, nespletl jsem se při psaní. Vidíte dobře. Zmíním-li se k tomu ještě o osmdesáti procentní obchodní marži, o obrovských ztrátách při dopravě a představím-li si aparát všech těch drobných i výše postavených administrativních pracovníků, manažerů a jejich sekretářek a všelijakých obchodních zástupců a agentů a uvědomím-li si, že přes to všechno si tito bosové velmi dobře žijí ze svých platů a i mateřský podnik samozřejmě vykazuje zisky, už se ničemu nedivím, ale mám chuť vyhlásit hladovku.
A naše „živá příroda?“ Tady se asi ode mne očekává rozškatulkování, pokladních, skladníků, malých i trochu větších vedoucích i těch co „jen“ doplňují zboží a popis jejich neochoty, nabručenosti, aroganci a jiných, pro zákazníka nepříjemných vlastností. Ne, zklamu vás, ty negativní vlastnosti se neprojevují vždycky, nakonec každý z nás se někdy špatně vyspí, že? A hlavně naše „živá příroda“ jsou zase jen a jen lidé, stejně jako zákazníci. Je to prostě o toleranci a slušném vychování nás všech a možná by stačilo si to uvědomit, chovat se podle toho a snad by i to nakupování bylo mnohem příjemnější pro všechny.
10.10.2003 - Zdeněk Pilný