Tisk článku ze serveru Rozhledna - Webmagazin.cz - Ďábel a slečna Chantal



Úvodník: „Když to nejméně čekáme, život se na nás obrátí s výzvou, aby vyzkoušel naši odvahu a vůli ke změně, v tom okamžiku nám není nic platné předstírat, že se nic neděje, anebo se vymlouvat, že ještě nejsme připraveni,“ říká v úvodu své knihy „Ďábel a slečna Chantal,“ brazilský spisovatel Paolo Coelho a mluví mi z duše. V průběhu knihy k nám promlouvá prostřednictvím jejích postav, ale mluví vlastně i našimi ústy, našimi myšlenkami, našimi skutky. Protože to, o čem píše, to jsme my – lidé.

Článek: Když píše, že „v uskutečnění snů brání lidem dvě věci: když si představují, že jsou nemožné, anebo naopak když při náhlém otočení kola osudu naprosto nečekaně zjistí, že se změnily v cosi možného,“ má pravdu. Tak prostou a syrovou, až to bolí. Protože pravdou jsou i jeho další slova: „Právě v té chvíli se objeví strach z cesty, o níž se neví, kam povede, z života, který před člověka staví dosud neznámé výzvy, z možnosti, že věci, na něž jsme si zvykli, nadobro zmizí... Lidé chtějí všecko změnit, ale zároveň si přejí, aby bylo všecko pořád při starém...“

To všechno je krutá a bolestná pravda. Lidé se odnepaměti snaží změnit své životy a když k tomu konečně (!) dostanou příležitost, couvnou. Ze strachu, ze zbabělosti, z obav, že přijdou o to, co už mají jisté...

Samotný příběh Chantal a jedné zapadlé horské vesnice se stává odstrašujícím příkladem, kam až může zajít lidská chamtivost, jak se může zvrtnout původně pevný a jasný postoj, co všechno jsou lidé schopní obětovat, když mají na dosah něco, o čem by si jindy mohli jen nechat zdát... Ale nic není zadarmo.

Ďábel v podobě tajemného cizince, který jednoho dne přijíždí do hor, aby tu rozehrál svou děsivou hru s lidskými osudy, jim nabízí nečekanou možnost zbohatnutí a samotné Chantal únik ze stereotypního života, kde ji nic než jednotvárnost a nuda nečeká. Chantal se brání. Bojuje s pokušením, s ďáblem v cizincově duši, se sebou samotnou – s lakotou a touhou uniknout. Navždy. A nakonec se ukáže, že to všechno nic neznamenalo, že ten největší a nejtěžší boj ji teprve čeká – boj se svědomím těch ostatních, s úctou k životu, k sobě samým, s hodnotami, které se najednou jaksi převrátily, s umanutostí zaslepených lidí vidících jen možnost snadno přijít k bohatství.

Ďábel se směje a čtenáři běhá po zádech mráz. Opravdu mohou lidé zajít tak daleko? Kde se nachází hranice, kterou by neměli překročit? Mohou obětovat všechno, co se v životě naučili, co jim vštěpovali od narození, co vyznávali ještě před několika dny?

Odpověď se nabízí snadno: Ano.

Bohužel.

Ale pokud přece jen chcete najít jinou odpověď, určitě si knihu „Ďábel a slečna Chantal“ přečtěte. Nebudete litovat.

Zdroj obrázku:euriditus.cz

16.08.2007 - Radka Zadinová