Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - XIII. století – „instantní“ démoni?
Úvodník: 1.10. 2003 temnota obestřela mou duši, protože jsem opět po dlouhé odmlce vyrazila na koncert české gothic rockové legendy jménem XIII.století. Předesílám, že tuto skupinu mám velmi ráda a budu mít ráda, přesto nemusím nadšeně jásat z jejího vývoje. Ve Futuru toho dne bylo skutečně narváno. Pamatuji si koncerty, kde se nás sešlo nějakých 40-70, což skýtalo i jisté výhody, člověk se nemusel strkat a když stál pod pódiem, což si při „davech“ už odpouštím, měl kolem sebe dost prostoru.
Článek: Za těch zhruba 12 let, co XIII. století poslouchám, se jeho leader Petr &Stěpán skutečně pěvecky zdokonalil, zpívá nádherně i na koncertech, což dnes nebývá u leckterých kapel zvykem. Takže pokud bych směla hodnotit jaksi kvalitu hudební a pěveckou, musím dát XIII. století jedničku s hvězdičkou i za Futurum 1.10. Prostě je to dobře a profesionálně odvedená práce. Z těch důvodů mě trochu mrzí, že doteď XIII. století výrazněji neproniklo na naše hudební stanice, ačkoliv třeba i Mtv dává prostor gothic rockovým kapelám ze zahraničí. Jeden známý mi tvrdí, že za 300 000 odvysílá Mtv videoklip i čínskému pěveckému sboru. Jak už jsem konstatovala, fakt, že ve Futuru bylo narváno, jasně ukazuje, že dobrá hudba najde cestu k divákům i bez velké publicity v médiích.
Nemám k dispozici playlist z tohoto koncertu, ale paměť mě snad nemate, když řeknu, že se hrál z alba Metropolis třeba Fatherland, či Bela Lugosi is dead, pak něco málo z prvního alba Amulet, čímž potěšili především nás „starší“ posluchače, kteří držíme toto album v jakési kultovní lásce. Nechyběly ani první dvě dámy XIII. století -Elisabeth (pro mě osobně je tato píseň nafouknuná bublina, leč fanoušci ji milují) a Justýna, kterou mám velmi ráda. Zazněla i svižná Nosferatu, jen „Werewolf“ mi zas scházel, co vím, ten se hrát nebude nikdy. Pochopitelně žádná kapela nemůže žít věčně ze starých skladeb a tak jsem zaregistrovala tři nové písně, název si pamatuji jen u jedné - In the garden of the light. „Zahrada světla“ (přesně řečeno v Zahradě světla) mě moc nepotěšila, stejně jako ty další dvě, nemám ráda u českých skupin anglické texty a rovněž se všechny tři začínají hudebně blížit spíše podbízivému popu, než temným „rockovým“ výpovědím. Publikum si asi žádá své a je pravda, že ještě do alba Transylvanian werewolf bych mohla tvrdit, že hudba je určená spíše pro velmi okrajovou oblast posluchačů. Věhlas stojí oběti a buď chce člověk „řezat v kůlně“ svou pravdu a nebo hrát pro davy. XIII. století si vybralo zřejmě tu druhou alternativu.
Tím, že ubylo temných písní a přestalo se trošku více „divadelničit“ na pódiu, stálo publikum jako zkoprnělé, ti vzadu stojící se jen zřídka pohupovali do rytmu, atmosféra mi připadala nějak zvláštně strnulá. Koncert skončil po několika přídavcích okolo 23 hodiny. Pak se většina lidí rozešla domů, téměř žádní výrazně opilí, téměř žádné rozbité půllitry.
Musím říct, že jsem si odnášela domů smíšené pocity, protože hudební vývoj XIII. století míří do oblastí, které já označuji za „ne zrovna svůj šálek kávy“. Ne, že bych se nebavila, ne, že bych chtěla hanět výkony na pódiu, ale něco mi chybělo, to "něco" neumím popsat, ale narozdíl od mnohých jsem ono „jiné“ alespoň kdysi poznala. Po koncertu jsem zaznamenala několik svých známých, kteří si stěžovali na to, že Ollie vypadá s novým přelivem a v kožených oblečcích hrozně, Petrovi &Stěpánovi krátké vlasy nesluší a hlavně, že kašle na staré fanoušky, kteří skupinu drželi v dobách, kdy neměla takovou diváckou návštěvnost. Tak tyto věci já opravdu neřeším, domnívám se, že to je každého věc. Já jsem si koupila vstupenku, slyšela a viděla slušný koncert a potom spořádaně odešla domů. Možná přístup trošku spotřební, možná trošku instantní, ale v takové době přeci žijeme, tak co bychom vlastně měli chtít víc?
08.10.2003 - Martina Bittnerová