Co můžeme očekávat od člověka, jenž si říká "Vhrsti?" Přívětivost kresby v naší době nebývalou. Symboly nadpřirozenosti vyvolávající úsměvy. Má ateistická duše hopsá z obrázku na obrázek a v ústrety jí cupitá již v titulku zmíněné vševědoucí oko. Vhrsti, ilustrátor nad jiné charakteristický, kouká, zda jich nepřikreslit hejno. Tak se sypou nápady z rukávu! A ze slepic rostou orli!
Vhrsti, mám pravdu, alespoň trochu? Tvá tvorba vypadá, že pro zručného kreslíře není nic snadnějšího. Prosím tě, já vím, nápad, stylizace, provedení, ale přece. Tvoříš lehce?
Je to jako se vším. Někdy člověk tvoří lehce a samozřejmě, jindy se nad papírem trápí. Znáš to. Že hravě a lehce působí i kresby, které mi daly opravdu zabrat, je pro mě vždycky velkou odměnou za vynaložené úsilí.
Jak dlouho ti trvá, než zvířeti vdechneš kresbou duši? Tví medvídci koukají, že mi podají ruku a půjdem na špacír. Tvůj had vypadá, že by mi rád nahradil tkaničku v botě. Pes nejspíš čeká, až mu rozdám na mariáš. Není naopak těžší vytvořit cokoliv s duší inertní?
Tohle mi jde opravdu „samo“. Postavičky mi pod rukama ožívají v okamžiku kreslení a já se nestačím divit, jak jsou hned vitální a životaschopné. A když ne, tak je vygumuju a začnu znova.
Co se veze u tebe na přídi? Malování a pak psaní? Psaní a po té malování? Ty mi řekneš, že to vzniká současně. Možná v hlavě. Ale při realizaci musíš něco strčit dopředu. Měníš ještě to „něco“?
Tvořím-li něco, kde je slovo i obraz, pak nejdřív vzniká text. Ilustrace má tu úžasnou vlastnost, že nemusí přesně kopírovat psané slovo. Naopak je vždycky lepší, když je v ní něco navíc, pohled z jiného úhlu… Text pak může klidně sloužit jen jako inspirace. V tomto smyslu je ilustrování vlastních textů obtížnější, protože má člověk už od začátku poměrně jasnou představu, jak bude jeho příběh vypadat.
Napadlo tě, že kresba, se kterou se člověk setkává v životě, může zásadně ovlivnit jeho vývoj? Vezmi si mé, tvé slabikáře a dnešní. Lyrika ustoupila účelnosti. A pak jdou děti studovat vysokou a tam se někde postřílejí! Padá na tebe při tvorbě pro děti zodpovědnost?
Vliv svých nebo jakýchkoliv jiných ilustrací bych nepřeceňoval. Ostatně mnohé dnešní slabikáře jsou určitě zajímavější než ty „naše“. Nejen z tohoto důvodu na mě tíha zodpovědnosti při tvorbě pro děti nedopadá. Vždycky se snažím všechno dělat tak nejlíp, jak dovedu, předat svojí tvorbou co nejvíc radosti a pohody a jsem rád, když se mi to daří. Kdybych se při kreslení třásl zodpovědností, nejspíš bych nikdy nic nevytvořil.
Máš štěstí. Návštěvníci tvých akcí jsou natěšeni a dávno vědí, s čím počítat. Přicházejí bez rozdílu věku. A i když tvá kniha Už se nebojím tmy je určena dětem, s peněženkou k pultu přistoupí dospělák a já ho podezírám, že si ji kupuje kvůli sobě. Jaký máš názor?
Od úplných začátků své tvorby bojuji se zažitou představou některých lidí, že moje obrázky jsou jenom pro děti. Když jsem se s tím názorem setkal poprvé, vůbec jsem to nechápal. Vždyť je to přece pro každého! I dneska za mnou občas chodí lidé a říkají: „To jsou moc hezké obrázky, ale my zrovna nemáme žádné děti, tak co bychom s tím dělali?“ O to víc si vážím dospěláků, kteří si stejně jako já kupují dětské knížky pro radost a nijak se netají tím, že si je kupují pro sebe. A zaplať Pánbůh, vidím kolem sebe takových lidí čím dál víc!
Děkuji za rozhovor a hodně takových setkání přeji všem, i sobě.
Po křtu knihy - Vhrsti: Už se nebojím tmy v ZPČ galerii 20.9.2007
Zdroj obrázků www.vhrsti.cz