Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Jak jsem potkala pana Režiséra
Úvodník: Dílo Jana &Spáty patří do sbírky nejhodnotnějších dokumentárních snímků, které česká tvorba vlastní. Dnes by se tento významný režisér dožil 75 let. I když, jak jsem k mému překvapení zjistila, se nejedná o osobu notoricky známou, tak toto připomenutí výročí se nezaměřuje na život a dílo přímo, ale vycházím z vlastní zkušenosti, protože jsem měla tu čest profesora &Spátu poznat osobně.
Článek: Proč jsem se rozhodla napsat vzpomínku na Jana &Spátu? Jeho díla patří k mým nejoblíbenějším, považuji ho za dokumentaristu v pravém slova smyslu, protože jeho snímky podle mě splňují definici dokumentu – nic nepřikrášlují, nesnaží se hledat senzace, aby získaly sledovanost... zkrátka pozorují skutečný život a vlastně ani nepotřebují ony pomocné efekty. Nejenom díla, ale i osobnost Jana &Spáty mne zaujala. Měla jsem načtené knihy a články o něm a tímto se dostávám k historce, kterou chci popsat.
Když jsem před pár lety nastupovala na publicistickou školu, v seznamu děl nechyběla samozřejmě ani ta „špátovská“. Tehdy, když jsem se u přijímaček rozpovídala o mém zájmu o dokument, jsem netušila, co se mi poštěstí za rok. Stojím v prázdné chodbě naší školy a najednou proti mně kráčí postava mně povědomá. Později v ní poznávám pana profesora &Spátu. Když mi položil otázku, kde se nachází učebna televizní tvorby, pochopím, že hovořím s novým pedagogem na naší škole. Ještě ten den u nás profesor &Spáta nastoupil jako přednášející a já měla jedinečnou možnost navštívit (i nepovinně) jeho přednášky. A právě na těch přednáškách jsem pochopila tajemství jeho tvorby. Nejen ke svým dílům, ale i ke svým studentům Jan &Spáta přistupoval lidsky. Chtěl znát, co si myslíme o daném snímku, jak na nás působí, jak si ho vyložíme. Nejednalo se o suché přednášky, ale o dialog mezi studenty a jejich „guru“.
I když jeho působení bohužel ukončila nemoc a následně odchod, jsem vděčná, že jsem se na chvíli stala studentem „špátovské školy“.
Co vlastně znamená výraz „špátovská škola“, který se stal termínem hojně užívaným? Profesor &Spáta ovlivnil nejednou filmařské umění. Později začal předávat své poznatky i studentům, když učil na FAMU. Jeho přednášky si tak vyslechli další režiséři jako např. Pavel Koutecký (zemřel v dubnu minulého roku, když při natáčení spadl z výškové budovy na Pankráci) a v neposlední řadě také jistě i jeho dvě děti Olga &Spátová a Jakub &Spáta. Není divu, otec i matka (Olga Sommerová) patří mezi kvalitní dokumentaristy (Olga Sommerová přednáší na FAMU rovněž). Sama Olga Sommerová přiznala, že práce s Janem &Spátou pro ni znamenala „studium druhé FAMU“.
„Existuje začátek, měl by být i konec.“
Jan &Spáta se narodil 25. října v roce 1932 v Náchodě. Jeho kroky mířily nejprve na Průmyslovou školu, kde studoval fotografii a následně se dostal na FAMU, obor kamera. Za svého života vytvořil mnoho významných děl, namátkou Největší přání, Okamžik radosti, Největší přání II, cykly GEN či Jak se žije. Posledním dokumentem, kterým se loučil se svou celoživotní tvorbou, se stal snímek Láska, kterou opouštím z roku 1998. Tento odchod komentoval takto: „Právě o tom jsem vlastně vždycky točil – o konečnosti života. A navíc mě odjakživa vzrušuje umění odejít."
Jan &Spáta odešel navždy minulý rok 18. srpna.
Zdroje: iDNES.cz
Novinky.cz
Foto: iDNES.cz (Michal Klíma)
25.10.2007 - Aneta Šimonková