Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Tak nevím. Proč to jednou nezkusíme...



Úvodník: Tak nevím. Dřív, když chytili zloděje, usekli mu ruku, kterou kradl. Dnes se nám zloději smějí z fotografií paparazzů, ve smokingu či na lehátku u přepychového bazénu v popředí ještě přepychovější vily, spokojení sami se sebou i s vývojem situace. A ta současná zlodějům přeje.

Článek: Žít ve středověku – každý z nich by si hooodně rozmyslel krást nebo nekrást. Tuším, že bychom neznali Viktora Koženého ani Radovana Krejčíře. Jistě, já sama jsem mnohem raději, že žiji dnes a ne tehdy. A ani nemusím krást.

Dříve umírali na šibenicích nebo mečem kata často i nevinní a žádná milost je nezachránila před krutou smrtí. Dnes nelitujeme nevinných odsouzených nýbrž přemítáme nad spravedlností, která umožňuje vinným ujít trestu bez většího úsilí. Opilcovi se zachce peněz, které nemá. A tak jde a jen tak si praští důvěřivého důchodce asi tak padesátkrát (pro čiré potěšení) do hlavy, aby nakonec zjistil, že ubohý důchodce v odřené peněžence třímal svou poslední stokorunu. Opilec vystřízliví, ale znalci usoudí, že jednal jako smyslů zbavený (o tom samozřejmě nikdo nepochybuje, protože normálně chudáky kolemjdoucí do hlavy netlučeme pro pitomou stovku nebo ano?) a tudíž ho zbaví smyslů – tedy svéprávnosti. A tak odchází od soudu spokojený, abstinující opilec i jeho právník s trestem čím dál častěji podmíněným (jako by nebyl) a když už nepodmíněným, tak rok dva to jistě spraví, víc by přeci nemohl chtít ani ten mrtvý. A tomu už na tom stejně nezáleží.

Dříve umíraly stovky žen (potažmo čarodějnic) na hranicích, aniž někoho zajímalo, proč vlastně nevyužijí svých čarodějných schopností a nezachrání se. A jelikož to neudělaly, dalo by se pochybovat o tom, že na hranicích shořely skutečné čarodějnice. Dnes čarodějnými schopnostmi oplývají ti, kdo dokáží manipulovat se zákony ve svůj prospěch a ještě se spokojeně usmívat do objektivů fotoaparátů.

Tak nevím. Proč to nezkusíme a jednou – třeba namátkou – nějakému tomu zloději tu ruku neusekneme. Divili byste se, jak by to zapůsobilo. Počítám, že ti ostatní by se alespoň (když nic jiného) přestali usmívat. A časem by třeba (až by těch jednorukých běhalo po našem světě víc a víc) přestali krást.

Nebo bychom mohli nějakého toho opilce, až si zase jednou splete manželku s fackovacím panákem, natáhnout na skřipec. Nebo mu zdeformovat nohy ve španělské botičce. Mohli bychom ho také lámat v kole. Pak by se o něm už určitě bez výčitek svědomí dalo prohlásit, že je „smyslů zbavený“. Protože zůstat při smyslech při takové bolesti – to asi dokáže jen málokdo.

Jestli oni to ve středověku neměli přece jen zařízené líp. Sice krutě, ale dostatečně působivě. Jeden to zkusil a dalších sto si to radši po zralé úvaze rozmyslelo. Pak to zase jeden zkusil a jiných sto si pomyslelo, že jen blázen provokuje osud. Dnes je to naopak. Sto jich to zkusí a jeden – možná – chybou své vlastní blbosti nebo nečekaně rychlé a nezaslepené spravedlnosti za to zaplatí. Dvěma, třemi lety celkem pohodlné dovolené za mřížemi. Nic mu tam nechybí, tak proč by si to ještě párkrát nezopakoval. Však on to někdo zaplatí – myslím ten relaxační odpočinek na státní útraty. Žádná středověká mučení mu nehrozí. Proč by se měl tedy bát trestu? Prostě má jen „pár dní“ domácí vězení.
A když mě potřetí napadne „tak nevím“, říkám si: A kdo ví? Kdo ví, jak z tohohle začarovaného kruhu ven? Zpátky do středověku k utínání paží? To asi těžko. Ale takové thajské vězení – to by možná zabralo. Třeba by si to pak alespoň padesát z té stovky rozmyslelo. Třeba by jim bylo líto strávit příštích stopadesát let v thajské „džungli“, kde by dřív než o život přišli o rozum...


Zdroj foto www: mostecky.denik.cz


24.11.2007 - Radka Zadinová