Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - A co kdyby...?
Úvodník: Jenom pokus o takovouto otázku stíral bodrý strýc větou: „ Kdyby teta měla koule, tak bych to byl já!“
Článek: Jsou určité danosti. Někdo tvrdí, že osudu, jiný přiznává vliv jednotlivci, druhý systému, onen náhodě. Vývoj jako takový se stává předmětem filosofie, doba uplynulá historie. Nezměnitelným faktem zůstává, že co se stalo, stalo se a nic se s tím nedá dělat. Druhý fakt, takový vtíravější, kreativnější, no prostě aktivnější, ponouká, abychom se z historie poučili a vedli budoucnost svými činy do růžových zítřků. Kupodivu to ne vždy funguje, byť zápletky dějin máme objeveny, prostudovány a dnes i správněji interpretované. A právě tyto, zatím neotřesitelné fakty, nabízejí maličkou skulinku - možnost vzniku věčné otázky z úvodu. A co kdyby .....? Odpověď na ni hledá kdekdo. Zajímavé je, že vždy by to dopadlo jinak, tedy lépe. Ještě jsem neslyšela závěr: „Mami, kdybys mě pustila s kamarády na ten rozlúčkovej večírek s kamarády, mohl jsem dnes být pomlácenej jako ostatní, kteří pak v opilosti nabourali.“
S podobným konstruktem si zahrává i skupina historiků a novinářů v knize Co kdyby to dopadlo jinak? Jistě je zajímavé a vábivé malovat si jiný vývoj, který by navazoval na jednotlivé události. Možná se trochu zapomíná, že i to, co se stalo, vzniklo na bleskových miniudálostech a právě ty směrovaly mohutný proud revolucí, válek, převratů, jež teprve ve svém globálním pojetí a v delším časovém odstupu něco změnily. Na ty důležité formující detaily se kolikrát ani nepřijde. Spíše se jim říká náhoda, osud, štěstí, být ve správnou dobu na správném místě... V každém případě uvedené přepsané perspektivy vývoje se stávají poučným počtením, samozřejmě, že někoho mohou zase rozčílit. Dávají možnost odvážně se pustit peripetiemi minulosti, přítomnosti a budoucnosti a uvázat si pro sebe ten nejkvalitnější uzel. V rámci snění a fabulace je přece jen dovoleno vše.
V uvedených statích si autoři určitě vybrali své srdeční dávné okamžiky, na nichž ukázali, jak oni by si představovali, či přáli další vývoj. Není ani překvapivé, že střízlivější a tím i relativně možnější vývoj nastiňují historici (Jiří Rak, Ivana Čornejová, Vít Vlnas...)- asi je přísná věda drží více na uzdě – to není ironie, naopak, jejich vyvážených a opodstatněných příspěvků si vážím. Tradiční defilé královských korun předvedl Petr Placák, přece jen nevynechá jedinou možnost, aby prezentoval svou touhu po monarchii. Bohužel, neustále chybí král. Politik Pithart tu píše své zkrácené memoáry, vysvětluje a vysvětluje, trochu až pláče. Čím víc se příspěvky týkají současnosti, tím více jsou emocionálnější a neklidněji se dotýkají doslova naší existence.
V čem spočívá význam těchto nových křižovatek? Realita se překryje sněním o lepším životě. Což je asi v lidské společnosti ten největší sen, zároveň i největší nesmysl. Smysl vidím spíše v napínavé hře, již se zúčastnilo 18 intelektuálů, kteří se se znalostí věci dokázali odpoutat od nalinkovaného papíru a popustili uzdu fantazie. I ta je v šedi života potřebná jako alternativní vábnička. Jen málokdo dokáže svou pohádkovou fantazii naplňovat, jít nevyšlapanou cestou. Tak alespoň takto.
Kolektiv autorů: Co kdyby to dopadlo jinak? Křižovatky českých dějin.
Vydalo nakladatelství DOKOŘÁN v roce 2007.
Titulní obrázek převzat z www.dokoran.cz
29.12.2007 - Jindřiška Kodíčková