Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Králík flambovaný Woodstockem



Úvodník: Králík skákající s Amstrongem po Měsíci. Králík tajně bafající užmoulaného jointa se svou náhlou příhodou Jill. Ta ve věku krásných osmnácti, Králík dvakrát starší. Což o to, zkusit se to má. Americký klasik John Updike přichází s dílem své nervní králičí ságy pod titulem Králík se vrací. Tedy s Harry Angstromem, jenž má tak anomálně uspořádány přední zuby.

Článek: Rok 1969 začal blbě, co si budeme povídat. Apollo 11 a právě festival z titulku posílily, jedny z mála, světové pozitivum. V Praze se upálil v lednu Jan Palach, v dubnu zaskočil Husák za Dubčeka, v říjnu položil lžíci Jack Kerouac. Raději nemluvit. Jen náš králík Harry Angstorm prožíval rok neuvěřitelně. Přestěhoval se. Utekla mu žena. I práci ztratil a stěží v tom šrumci pak najít pár minut na pokec s mladým černošským radikálem Skeeterem, jehož věčně zkouřená figurka se připletla Harrymu pod nohy jako přívěs mladé Jill, řekněme daň, možná radostně a samozřejmě zaplacená, bohužel s tragickým koncem.

Vypíchnout jednu katastrofu v životě našeho hrdiny je zavádějící. On totiž sám představuje jeden velký problém. Neustále se nechává něčím traumatizovat. Zdravotním stavem svých rodičů, když odmítá přijmout věk jako nezvratitelnou veličinu. Dokáže přemýšlet nad stupiditami, jako vlastní minulá sportovní, celkem úspěšná kariéra. S pohoršením se zastaví nad zjištěním, že televize je schopna ukončit přenos epochálních a vskutku historických Amstrongových kroků po Měsíci a nasadit přihlouplou soutěž. (To naštve. Masírován produkcí českých televizí jsem ale otrlý. Tady mě pan Updike nedostane.) Králík jde až na hranu svých, rádoby flexibilních, možností, když dokáže dlouze diskutovat o velké politice a pozici Spojených států v ní, nejen s otcem své ženy (dokud je ještě doma), ale i s jejím milencem a ruce mu zůstávají v klidu v kapsách. Otázkou zůstává, zda se tomu obdivovat, či kroutit nechápavě hlavou.

V celé knize mě John Updike uhranul jazykem. Příběh, zasazený do amerického maloměsta a svým způsobem podprůměrná profesionální pozice hrdiny, možná průměrně probíhající život americké rodiny, prostě veškeré atributy v silném rozporu s tím, co Králíkovi vychází z úst. Jakoby si autor, s diplomem z Harvardu a tedy rétoricky zdatný, vlezl do králičí kůže a prostřednictvím svého hrdiny ventiloval své osobní strasti (odešel od rodiny, Updike) a potažmo i pocity z existence Spojených států ve světě. A pak je tu ještě jedna věc, které se v Čechách asi nedočkáme. Všiml jsem si toho právě někdy v těch sedmdesátých letech. Američtí vítězní sportovci stáli na bedně a hrdě při své státní hymně pravici pevně tiskli k srdci. Většinou potomci černých otroků. Vidíme souznění se svou vlastí neviděné, a to i s vlastí, která mě svou profilací hází do popelnice. A myslíme si, že vymýšlení je nejvíc? Vzbuďme se. Žádná výhra. Viz atomová puma či pivo v plechovkách. Updikova slova.

Autor napsal mnohavrstvou knihu k několikanásobnému přečtení. To každý neumí. I citově vystřízlivělá Janice se vrací ke svému muži Harrymu a oba neví, jakou vrstvičkou začít. A vůbec, ze všech králíků jsou stejně nejlepší ti od Vladimíra Kulhánka. Ano, ti z klobouku.

John Updike, Králík se vrací
nakladatelství Paseka, 2007
Zdroj obrázku www.paseka.cz

03.02.2008 - Jaromír Komorous