Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Politika je chladný kalkul
Úvodník: První český kníže, na jehož hlavě se zaskvěla královská koruna, žil také v době, kdy dle slov předáka Kojaty: „velmožové raději svolí, aby psí ocas nebo oslí hovno bylo posazeno na svatý stolec“ – ani v tom se doba pranic nezměnila.
Článek: Kníže Vratislav se narodil někdy po roce 1031 otci Břetislavovi a matce Gutě-Jitce. Ano, rodičovský pár, díky dramatickému únosu půvabné Němky z kláštera, vstoupil do podvědomí českých dějin. Rekovný Břetislav, nazývaný český Achilles, přispěl i dalšími činy k upevnění pozice českého státu. V roce 1039 vtrhl do Polska, obsadil Hnězdno, kde byl dosud pohřben sv. Vojtěch a nad jeho hrobem vyhlásil zákoník, tzv. Břetislavova dekreta. Zpět do Čech se vrátil obtěžkán kořistí a světcovými ostatky. Tím se dostal do konfliktu s Říší, později se jeho expanze otočila jihovýchodně do Uher. Těsně před smrtí vyhlásil stařešinský princip – systém nástupnictví, kdy na trůn nastoupí nejstarší Přemyslovec.
Jitka se zatím starala o pět synů, z nichž nejstarší Spytihněv usedl na český trůn, mladší Vratislav získal Olomoucko, další dva moravské úděly a nejmladší Jaromír se vydal na duchovní dráhu. Později se zájmy Vratislava, nyní již českého knížete (od 1061) střetly s Jaromírovými, teď v pozici pražského biskupa. Jejich vážné spory se staly jedním z úhelných kamenů tehdejší politiky. Dalším problémem byl vztah k Moravě a posílení pražského stolce. Již tradičními zůstávaly šarvátky s Říší a papežským stolcem, podnícené tehdy i boji o investituru. Český kníže musel v těchto bojích zaujmout stanovisko. Výhodné, ostatně jako vždy, bylo vsadit na vítěze sporu (není to jednoduché). Vratislav II. se postavil na stranu Jindřicha IV., pomohl mu proti oponentům v říši i proti papeži Řehořovi VII. Za tuto pomoc mu císař udělil roku 1085 královský titul (pouze pro jeho osobu, trvale ho získal až Přemysl Otakar I.). Slavnostní korunovace proběhla na Hradě až v létě 1086. Účinek korunovace posílil i vznik nádherné knihy s překrásnou iluminací, Kodex vyšehradský.
Období, v němž vládl Vratislav, lze považovat za počátek rytířské doby, kdy nejen čeští bojovníci sklízeli pocty za své hrdinské činy na bojištích a jejich ženy čekávaly na své hrdiny. Tento dobově typický konstrukt vešel i do lidové slovesnosti a do pohádek. Rodily se i pověsti, v nichž se Pražský hrad stává centrem na úkor Vyšehradu.
Jak vypadal vypadal tento schopný a charismatický panovník? Podle „rodinného patologa“ českých vládců Emanuela Vlčka, asi zdědil po Břetislavovi poměrně vysokou, asi 180 cm, postavu. Mezi další význačné rysy patřil orlí nos, výrazné oči a vysoké čelo, možná i mírný předkus. Asi působil přitažlivým, inteligentním i ctižádostivým dojmem. Na denárech, dobovém platidlu, je zobrazen s krátkým, elegantně střiženým vousem. Jeho bratr Ota dostal dokonce přízvisko Sličný, takže okouzlující krása Boženy i Jitky zůstala v rodině.
Při četbě historické monografie Vratislav II, kterou napsal Vratislav Vaníček, čtenář pochopí, jak se utvářel český stát v rámci středoevropského prostoru, jaké úsilí museli vynakládat panovníci, aby obstáli v konkurenci okolních království i církevního bytnění. Na úsvitu moderních dějin se rozvíjela i románská kultura, která se nevyhnula ani Praze – za zmínku stojí třeba Spytihněvem započatá přestavba rotundy sv. Víta v románskou baziliku, bohatá stavební činnost na Vyšehradě - založení, přestavba baziliky sv. Vavřince a úpravy pražského Hradu.
Knihu provází bohatá obrazová příloha, která vizuelně dokladuje tak vzdálenou dobu. Možná škoda, že více obrázků nepochází ze samotných Čech, ale záběry z Německa, Itálie a třeba i &Spanělska, poukazují na kosmopolitní utváření tehdejší kultury v rámci celé Evropy.
Vaníček Vratislav, Vratislav II.
Vydalo nakladatelství VY&SEHRAD v roce 2007
Foto: www.ivysehrad.cz
17.02.2008 - Jindřiška Kodíčková