Tisk článku ze serveru Rozhledna - Webmagazin.cz - Vláčky – chlapská vášeň



Úvodník: Modely vagónků a mašinek, miniaturní kolejiště s domečky i stromy. Elektrifikovaná trať. Zabere to dosti místa, ale ženy to prostě musí pochopit. Navíc nejde o žádný módní výstřelek, vlakové modelářství je staré, jako mašinky samotné.

Článek: První vlakové modely se objevují hned po vynálezu lokomotiv a vlaků všeobecně. U široké veřejnosti dokonce vešly ve známost dříve, než vlaky v životní velikosti. Prvotní funkce modelů totiž neměla s dnešním sběratelstvím a modelářstvím moc společného. A to jak do použitých materiálů, tak – a to hlavně – do účelu. Zmenšeniny této kolejové novinky se rozesílaly po celém světě jako propagační prostředek, který měl představit nastupující éru železnice. Nejprve se s malými kopiemi seznámili vládcové a bohatí občané, poté na výstavách i běžní lidé.

Za zakladatele vlakových modelů se pokládá Mathew Murray, který roku 1812 stvořil zmenšeninu parní lokomotivy v poměru 1:12. Hned po něm následoval Američan William Norris. Ten si počínal jako zdatný obchodník, tři kusy malých lokomotiv poslal do Evropy. Jeden pro císaře Mikuláše, druhý francouzskému králi Ludvíku Filipovi a třetí rakouskému arcivévodovi Františku Karlovi. Velikostí nešetřil, poměr ku opravdovému vlaku činil 1:4.

V polovině 19. století došlo k obratu a plechové mašinky se staly sběratelským artiklem, patřící ke zbohatlíkům industriální společnosti. Většina modelů ještě nejezdila po kolejích, ostatně, umístit někde trochu větší kolejiště pro mašinky poměrů 1:12 chtělo již velké prostory. Navíc se vláčky postrkávaly a tahaly, na samostatný vlakový pohon došlo u modýlků až koncem 19. století.

Do popředí výroby vlakových modelů se dostává firma Märklin, jejíž modely zůstávají dodnes bohatě ceněným artiklem. Právě ta se pokouší prosadit sjednocená kritéria výroby mašinek, stejně jako jednotné označování různých velikostí. Doposavad totiž každá firma používala pro své modely jiné označení, i kdyby šlo o stejná měřítka, jaká měla konkurence. Vláčky se již počátkem 20. století prohánějí po kolejích, jde oproti starým modelům o miniatury. Nejčastější rozchod kolejí měl 48 milimetrů a nesl označení I. Následoval jej rozchod O o šíři 35 milimetrů. Ale tím výčet samozřejmě nekončil. Existovaly i OOO, 0 a mnoho dalších. Například v předválečné Americe se nejoblíbenější velikostí stala S s rozchodem 22,5 mm.

Dnes nejčastější velikosti H0 a TT se rodí v poválečné Anglii. H0 má měřítko 1:87 a menší TT 1:120. Trendem se stává dodnes oblíbená stavba celých krajinek. Již nestačí jen vlaková souprava šinoucí si to po kolejích. Musíte mít i návěstidla, výhybky a nakonec i tunely, lesíky a domečky. Vláčky se postupně přestávají prodávat jako celek a často si je zákazník může slepit až doma. U domků se to stává samozřejmostí. Elektrifikace celého kolejiště přispívá k neklesajícímu zájmu mužů a nepochopení ze strany žen – prohánějící se mašinka a zvedající se závory, to předurčuje spíše k sympatiím mužů.

Dnešní desky s malým železničním světem existují nejčastěji v rozměrech 220 x 120 cm. Cenově se pohybují samozřejmě dle výrobce a modelu. Nejdražší jsou lokomotivy – ta přijde vášnivého sběratele na v průměru tři až pět tisíc (pro velikost H0), vagónek se dá sehnat již za 300 (ale klidně i za tisíc a víc).

Foto: www.wheele.co.uk

26.02.2008 - Michaela Wilhelmová