Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Vítězný boj světla proti tmě
Úvodník: Ne vždy účel světí prostředky, ne vždy vědecký objev slouží jen dobru, míru a pozitivnímu vývoji. Na sklonku II. světové války atomová bomba přinesla novou úroveň destrukce. Její vynálezce, fyzik J.R. Oppenheimer s rozpaky zašeptal: „Nyní se stávám smrtí, ničitelem světů.“
Článek:
Výsledky Versailleské konference, která diplomaticky uzavřela první světový konflikt, též zvaný Velká válka, hlavně poražené Německo přijímalo se značnými rozpaky. Vítězné mocnosti-USA, Japonsko, Velká Británie, Itálie a Francie – poraženému státu vnutily podmínky, které se později staly nebezpečným doutnákem. Odpůrci konference ji nazývaly „bodnutím do zad“ a připravovaly cestu k rehabilitaci Německa. Zvlášť aktivně si počínali nacisté a když se v roce 1933 dostali k moci, idea pomsty a napravení versailleského „úletu“ se stala jedním z jejich programů. Bylo jen otázkou času, kdy jejich málo kontrolovatelný a kontrolovaný postup přinese kýžené ovoce.
Druhá světová válka postupně vzplála jako řada lokálních požárů. V roce 1933 napadlo Japonsko Čínu, od roku 1936 válčila Itálie v Habeši, ani v Evropě už situace vůbec nebyla klidná – proběhla demilitarizace Porýní, odstoupení českého pohraničí a vznik Protektorátu, napadení Polska 1. 9. 1939. Spojení útočných mocností bylo potvrzeno 27. září 1940 podpisem paktu o spolupráci a vznikem Osy Berlín – Řím – Tokio. Tak se propojily jednotlivé aktivity v Evropě, Africe i Pacifiku. Od září 1939 se do války zapojila většina samostatných států, v roce 1941 i SSSR a USA.
Nastal hrůzný šestiletý konflikt, v němž na frontách zemřelo více než 60 miliónů lidí. Poprvé se nejednalo o „válku v typickém slova smyslu“, mnohem více se dotýkala i nevojenského zázemí, protože si nesla novodobý atribut – vyhlazování. Chování k válečným zajatcům, „podezřelým“ civilistům a rasovým menšinám, nemělo do té doby obdoby. Tato válka, krom jiných prvenství (světová, nejvíce obětí, masové nasazení moderní techniky, válka ideologií atd.) si nese prvenství i ve zbytečné a těžko pochopitelné krutosti.
Vzhledem k tomu, že ještě žijí očití pamětníci, jimi předávané vzpomínky nesou i emocionální charakter – není se samozřejmě čemu divit, a proti nim vystupují novodobí popírači, kteří se snaží problém zlehčit či případně vygumovat z našeho povědomí.
A právě proto jsou nesmírně důležité informace, objektivní a nezkreslené, s větší či menší odbornou hloubkou. Aby i člověk, který se o historii moc nezajímá, měl možnost poznatky získat a vyhodnotit. O to se snaží nová rozsáhlá publikace, Historický atlas II. světové války. V něm autoři shromáždili 170 map, které zachycují nejdůležitější etapy války. Optické spojení textu a počítačově upraveného mapového materiálu přináší všestrannější a ucelenější vhled do problematiky. Atlas je doplněn i historickými exkurzy a analýzami vojenského, politického i společenského vývoje zainteresovaných zemí, grafy, dobovými fotografiemi, technickými parametry jednotlivých zbraní, citáty zodpovědných politiků či velitelů obou válčících táborů.
Je toho hodně, publikace skutečně působí jako všestranný manuál, který otevře oči každému čtenáři. Její variabilitu ocení rodiče i učitelé, kteří mohou i s menšími dětmi nad mapami diskutovat, porovnávat taktické a strategické umění vojevůdců a tak si ukotvovat i zeměpisné znalosti. Odpadne mechanické šprtání událostí, díky bohaté ilustrační výpovědi nejen dítě získá ucelený, kompaktní a v rámci možností kompletní soubor informací, na nichž může později stavět. Ale i nemusí, protože v knize najde vyčerpávající a detailní odpovědi na značnou část otázek, které si v souvislosti s katastrofickou válkou všeobecně vzdělaný člověk klade.
Swanston A., Swanston M., Historický atlas II. světové války
Vydalo nakladatelství COLUMBUS v roce 2008
Titulní stránka: encyklopedie.spokojenazena.cz
06.04.2008 - Jindřiška Kodíčková