Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Cesta odnikud nikam = cesta životem
Úvodník: Rozmotává se příběh otce a syna. Jako jedni z mála přežili obrovskou blíže nespecifikovanou tragédii lidstva. Příčina dá se odvozovat z blíže neurčených ohořelých ostatků. Kam putují v již tak bezcenném životě s nenaplněnými základními potřebami?
Článek: Nikam. Na jih. Na jih, kde snad přežijí, kde se skryjí před mrazem, kde bude hojnější vegetace než na nepřístupném a chladném severu. Dojdou ale? Bez potravin a oblečení, které si zaopatřují jen rabováním již tak vypleněných domů? Další nebezpečí představují občasní lidé - "ti zlí", které potkávají a před nimiž se musí skrývat. Představují totiž jistou smrt.
A to přece hrdinové nechtějí, nebo ano? Děj se zdá strohý. Ve skutečnosti se ale staví do filozofické roviny, kde zpytuje naše nejtemnější vědomí. Probouzí to, co se v člověku skrývá do doby, než jej okolnosti donutí bojovat o holý život. Opírá se o to nejcennější, o život, jež nikdo nechce ztratit, byť nehodnotný a na pokraji smrti. Nabízí nekonečné bádání nad hloubkou situace a honbu za koncem, kdy se hrdinové dostanou k jihu. Co pak, co bude pak? Ve světě, kde přežívá pár lidí, nic neroste a nežije, se nedá žít věčně. Palčivá otázka.
Co tedy následuje v takové situaci po splnění jediného cíle? Zhroutí se hrdinové, když zjistí, že cíl nic neznamená? Nabízí se, aby jej autor utnul a nenechal k němu hrdiny dojít, na druhou stranu by se ale vzdal hloubky románu a netradičního zakončení, přesto v sobě držející cosi lidsky hluboce temného a pravdivého.
Z hlubin příběhu, dýchající skrze věty, jež nutí k zamyšlení, proniká spousta nejen životních pravd, ale i dosud neodhaleného. Zároveň představuje nápor na psychiku dnešního kosmopolitního člověka. Největší a zdá se mi i nejbolestivější kontrast představuje otec a velmi mladý syn. To, co z něj mluví, nepřipomíná dětské řeči, ptá se vážně a věcně.
Chlapec si lehl a hlavu si položil otci do klína. Po chvíli řekl: Oni ty lidi zabijou, viď?
Ano.
Proč to dělaj?
Nevím.
Snědí je?
Nevím.
Snědí je, viď že jo?
Ano.
A my jim nemůžeme pomoct, protože jinak by nás snědli taky.
Ano.
Proto jsme jim nemohli pomoct.
Ano.
Tak jo.
Spokojí se chlapec, tváří se jako dospělý, uvažuje jako dospělý, dětská stránka však jakoby mu bránila pojmout určité věci za své. Diskutuje o nich s otcem, v jeho světě právě on zaujímá místo neotřesitelné a nejsvětější pravdy a jistoty. Poté chlapec vše akceptuje. Akceptuje, chápe, ale neztotožňuje se. Svět, v němž žil otec, pro něj znamená fantaskno, sám se v té době batolil a mnoho vzpomínek mu proto nezůstalo. Slýchává o něm jen od otce, s vědomím, že jej nikdy nezažije, zato s jistotou smrti, číhající naprosto kdekoliv.
Román nabízí jak filozofické části, tak části nabité strachem a úzkostí, které sugestivně vtahují dovnitř a podbízejí k vlastním úsudkům a představám, kam autor postavy nechá zajít. Kolik jim dovolí. Naštěstí se autor a v důsledku i postavy neschylují k věcem nereálným a nemožným v lidských silách. A i díky tomu, přestože román se blíží spíše sci-fi žánru, zaujme daleko větší okruh čtenářů, neb je značně realistický a staví jen na jedné, a to ještě jen z části, myšlence, která by se k žánru sci-fi dala řadit.
Kniha v roce 2007 obdržela Pulitzerovu cenu, autor má zároveň na kontě i úspěšnou knihu Tahle země není pro starý, která se v tomto roce dočkala i filmového zpracování.
Cesta, McCarthy Cormac
Nakladatelství Argo, 2008
Zdroj fotogarfie: www.argo.cz
20.04.2008 - Lucie Hajduková