Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Stačí nejíst?
Úvodník: Nestačí... Nestačí...
Článek: Věřte mi. Mluvím z vlastní zkušenosti. Někdy mám pocit, že méně jíst už snad ani nelze, ale kila se mě drží, paličatě a zarytě na mně visí a za žádnou cenu nechtějí změnit bydliště.
Snídaně: Jeden rohlík s máslem a marmeládou plus sladké kafe se smetanou a čaj
nebo: sladké kafe se smetanou, čaj a jedna sušenka.
Svačina: kafe
Oběd: jak kdy
většinou dětská porce teplého pokrmu, někdy pouze rohlík s máslem
Svačina: kafe plus sušenka
Večeře: většinou nic, někdy kafe
Mezitím tak dva, tři hrnky čaje (sladkého)
Jasně, jasně. Nejím moc, ale jde o to, „co“ jím... Určitě bych udělala líp, kdybych „kafe“ nahradila mlékem, vodou, minerálkou, nebo tak nějak. A ještě líp bych udělala, kdybych vyřadila sušenky – pro „tvář“ mé budoucí postavy by bylo rozumné jednou provždy zapomenout, že něco takového jako sušenky vůbec existuje...
A do neexistujícího prostoru za hranice zdravé výživy vyházet cukr jako takový společně se smetanou, máslem a všemi možnými rohlíky...
Jenže to už jsem zkoušela. Moc dlouho jsem to však nevydržela. Jíst zdravě je jedna věc. Ale aby jste při tom cítili spokojenost, věc druhá. Já nespokojeně přežvykovala špenát, mrkev, zelí... a tajně šilhala do regálů s vyzývavými sušenkami. Protřele se tam nakrucovaly a všelijak vysmívaly mým tužbám, až jsem podlehla.
Takže – takhle ne.
Poslední dobou mám čím dál větší pocit, že jen nejíst nestačí. Člověk se také musí hýbat. Argumentovala jsem tím, že v práci mám pohybu až až (jsem knihovnice a mezi regálama se často naběhám do zásoby) a doma jakbysmet (úklid, vaření, žehlení, apod), ale i když mě tahle pohybová cvičení někdy vyčerpají k smrti, přece jen to – nestačí. Plánuju si, že zase začnu jezdit do práce na kole (když jsem to zvládla před dvaceti lety, třeba to zvládnu zas), že budu večer alespoň půl hodiny cvičit (vydrželo mi to asi tři týdny) místo toho, abych seděla u počítače a vymýšlela články o tom, jak zhubnout, že se zkrátka nevzdám. Jenže takový ten výsměšný hlásek někde v pozadí mi už delší dobu našeptává to, co nechci slyšet: Ale vzdáš, ale vzdáš...
Foto: gurmetklub.cz
29.04.2008 - Radka Zadinová