Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Milování s hudbou
Úvodník: Hudba, jako nádherný kolorit kýženého objektu. Nic? Co takhle hudba, sám objekt veškerého snažení? Přihořívá? A slušivá dovednost k zaujetí protějšku? Hoří? Čtenáři, přeber si to! Celé 20. století, ověnčené notovými puntíky, dostal do stejnojmenné románové ságy Jan Jílek: Milování s hudbou. Pod různými úhly pohledu, s notovou osnovou v hlavě, s houslovým klíčem na čele.
Článek: Sága musí dosáhnout přiměřeného objemu, abychom ji za takovou vůbec považovali. Povedlo se. Vyváženě zmapovat celé sledované období a neotřelým způsobem glosovat jednotlivé události. Křust! Kosa padla na kámen. Pod to se už tak srdnatě nepodepíši. Jakoby autor ve svém románu pevně obejmul první polovinu století, rozuměl jí až do posledních roztrhaných klukovských trenýrek. A najednou, považujíc se sám za dromedára, náhodou se přehoupnuvšího svým životem i do druhé poloviny popisované éry, rozpačitě šlape mezi řádky, jak v kádi se zelím nebo ten velbloud, naložený před oázou a čekající na svého pána, až mu určí směr.
Bingo! Jan Jílek svým těkavým autorským přístupem projel druhou polovinou století jak zrychlený vlak. Klišovitě nahodil na papír klíčové, všeobecně známé (a vesměs tragické) události minulé epochy a zase rychle dál. Tak aby třem čtvrtinám čtenářské obce přivodil na tvář křečovitý úsměv ve stylu "no jo, no" a zbytku vzal chuť vůbec probíranou knihu číst. Ale bez starosti. Leccos, ale Cibulkovy seznamy agentů STB v knize nehledejte.
Autor v díle demonstruje bezradnost své generace, jež neví, co si počít s dennodenní materií. V ideích se nehrabejme. Zůstaly ukryté z důvodů přežití, či dokonce zapomenuty. Co s ideály, když není na flašku vína do postele, že?
Pan spisovatel Jílek vložil obrovskou tíhu století na záda muzikanta houslisty a zde hlavního hrdiny knihy Tomáše Majoránka. Aby netroškařil, posadil jej do kočáru "ich" formy a tumluj se, synku. Synek si zmateně razí cestu světem a nad vším jako leitmotiv zní jeho: " ... já nic, já muzikant ..." Když to chvíli obracím z rubu na líc a zpět, tak jsme asi opravdu národ muzikantů. Ovšem, bez osvojení tříčárkovaného "cé". Ale s neutuchající touhou vykřičet ho na požádání. S tím se chlubit nelze.
Po uvědomění si bezprecedentní zoufalosti, v níž se národ pohyboval, lze koukat na autorův přístup k tématu jako na jedině možný a román, končící čítankovou člověčí malostí se může beze studu stát soukromým střepem zrcátka většiny národa.
Jan Jílek: Milování s hudbou
Vydalo nakladatelství Daranus v roce 2008
Zdroj obrázku www.daranus.cz
10.06.2008 - Jaromír Komorous