Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Odsouzena. Za nevěru bití metlou a poprava



Úvodník: Nevěra. Ať ji chápeme z pohledu dnešního či minulého, tak vždy negativně. Kdysi taky cizoložství. Zvláště se pak pyká za nevěru k právě zemřelému, konkrétně pánu Kaperšteinovi.

Článek:
Zemřel. Zanechal mladou vdovu a majetky. Paní Kaperšteinová vytáhla na svět svého milence. Příliš okatě. Kniha nese název Pražský kat 3, jeden by čekal život pražského kata Jana Mydláře. Dramatické líčení jeho povinností, pohnutek. Marně. Rozvíjí se před námi příběh již zmíněné šlechtičny, na jejíž popravě se nakonec Jan Mydlář podílí. Podán starší češtinou, která spolu s občas nezvyklou stavbou vět sugestivně zavádí do dob minulých.

Nic to však neubere na podivuhodné dramatičnosti, kterou autor po celé vyprávění disponuje. O to překvapeněji se pak čtenář tváří na konci knihy. Pořád má pocit, že se někam (a za něčím) žene. Ve skutečnosti je ale opak pravdou. Přesto se dobře čte.

Nalezneme motivy přetvářky, vypočítavosti paní Kaperšteinové a milence pana Zapského ze Zap. Jejich touha po moci a sobectví se přímo staví do protikladu ke vztahu kata Jana Mydláře a cikánky Ley. Zde nejen k milostným pohnutkám dvou společností vyvržených lidí. Avšak! I onen vztah v jedné pasáži působí poněkud pateticky.

Celé temné pozadí mileneckého páru dále provází intriky v touze po záchraně života a také za získáním majetku. A nakonec také touha obyčejných lidí po zadostiučinění, rozsudku a spatření spravedlnosti bez šlechtických výsad. Autor zakončuje klasickým vítězstvím dobra nad zlem. Ty se v celém románu symbolicky perou skrze propracovanou vnitřní charakteristiku postav. Samozřejmě zbavenou popisů jejich zjevu či prostředí. Dává se tak čtenáři prostor pro svou vlastní představivost.

Ano, vnitřní charakteristice není co vytknout. Zato však ztrátě postavy kastelána, který se spolčí s komornou proti mileneckému páru ano. Zatímco komorná svému slovu dostojí a svědčí proti nim, pan kastelán se v rychlém spádu bez jakékoliv pozdější zmínky vytratí. Kdo ví, kam se poděl. Třeba zrovna on patřil k oné fiktivní části, které autor propojuje se skutečnými a díky nimž vyšly všechny tři díly Pražského kata.

Jedinou úpravou, kterou kniha od Josefa Svátka (1835 - 1897) prošla, se staly drobné jazykové úpravy, týkající se slovosledu. Ve skutečnosti spíše připomíná pár historických řádků, novinářem rozvinutých do celého dílu. Avšak docela umně, vše pochopíte až na konci.


Pražský kat 3, Josef Svátek
vydalo nakladatelství XYZ
Zdroj fotografie:
www.xyz-knihy.cz

02.07.2008 - Lucie Hajduková