Tisk článku ze serveru Rozhledna - Webmagazin.cz - Pohádkář pro dospělé



Úvodník: Barbara Nesvadbová dala prostřednictvím své nové knihy znovu prostor postavě, kterou měli čtenáři možnost poznat v předchozích dílech spisovatelky. V prodlevě několika let se Karla stala manželkou a matkou dvou dětí a opět se v jejím životě objevuje osudový, ale povahově velmi složitý muž. Jestli se jedná o tu samou Karlu nebo nikoli, to můžeme rozklíčovat pomocí řádků v knize Pohádkář. Její život má ovšem již více dimenzí než v knihách předešlých.

Článek: Při čtení prvních řádek románu vás zprvu může napadnout, že kniha mapuje pouze milostné pletky hlavní hrdinky, která si tak komplikuje život, protože do tohoto vztahu nespadá jen ona a její milenec, ale také i jejich děti a manželé. Děj samotný a metody vyprávění se však rozvíjí do několika oblastí, které činí knihu čtenářsky pozoruhodnou.

Karla
, vdaná matka dvou dětí, se schází s Márou, který rovněž nemá vyřešené své rodinné poměry. A nejen ty. Také vztah k ženám a k zodpovědnému životu jaksi postrádá. Skrze Karlin monolog pochopíme, že se jedná o velmi vášnivý vztah a zavislost dvou lidí na sobě samých, kteří díky této dychtivosti pálí vše kolem sebe. Alespoň zezačátku. Karla čtenáře seznamuje s jednotlivými etapami jejich vztahu a nešetří ani intimními podrobnostmi z jejich milostného života. Střih. Od milostných avantýr se dostáváme ke smrti a vztahům k blízkým lidem. Velký a odvážný skok, který ovšem celý svazek obohacuje. Nejprve se v kapitole zvané Tři seznamujeme se třemi důležitými muži, kteří Karlu opustili v pouhý jeden rok. Pro začátek. Téma jako takové dostane v knize ještě větší prostor. V tu chvíli má čtenář pocit, že nečte jen milostný román, ale že nalézá i cosi hlubšího. A zase střih. Vracíme se ke Karle a Márovi. Postavy odhalují své charaktery. Beznadějně zamilovaná Karla, která je schopná se všeho vzdát kvůli muži - pohádkáři. Pohádkář? V dospělosti? Ano, člověk jako živočišný druh rád poslouchá pohádky bez ohledu na věk. Ovšem s přibývajícím věkem mohou pohádky nabývat na nebezpečnosti. Zatímco vlk v Karkulce představuje nám neškodnou imaginární postavu, vymahači dluhů, skrytí za báchorky, které nám vyprávějí pohádkáři, ohrožují běh reálného života jako takového. I zde Mára sní a snad tomu i věří a ve snaze uchránit Karlu předstírá, že se nic neděje. Jednou ovšem musí spadnout gilotina, která zasáhne do života všech zúčastněných. Záleží jen, jak se pomalu spouští a zpřetrhává jednotlivé vazby.
 
Náhle se objevuje na scéně další oběť pohádkáře - Dana. Ta přebírá monolog a kniha tak nabírá jiných obrátek. Vidíme pozadí vztahu Máry a Karly skrze třetí osobu, které pohádkář rovněž zkomplikuje život. Najednou nevíme, kdo představuje hlavní hrdinku. Karla? Dana? Obě? Nebo samotný Mára, který nejprve nějaké ženě zkomplikuje život, a pak se odebere k jiné? Hrdinou není slaboch, ale ten, kdo se dokáže odpoutat od svých negativních závislostí. Která postava tento charakter splňuje, se dočtete v Pohádkáři.

Román Pohádkář nepředstavuje klasickou „harlekýnku“, protože lineárně nenabízí jen milostný příběh. Spisovatelka zde použila několik prvků, které dávají knize jiný rozměr oproti klasickému vypravování. Jednak se jedná o užití monologů – nejprve Karly a poté promluva Dany. Toto prostřídání udržuje čtenáře v napětí a soustředění se na momentální hlavní aktérku. Karla spíše hodnotí svůj život jako takový, zatímco Dana se soustředí na Máru a potažmo také Karlu. Vzniká tak napětí a vyvstává otázka, kdo je tedy hrdin(k)ou celého románu, když zde cirkulují tři postavy. Dalším zajímavým a přínosným momentem se stává i jiná rovina života Karly, kterou spisovatelka víceméně odpoutala od Karliných milostných problémů. Její běžné radosti a strasti. Se stejnou naléhavostí jako u zpovědi ze svých milostných trápení se zde Karla zpovídá z obav o své blízké. Ty podkládá analýzami a posléze konstatováními, díky kterým pak začneme jinak vnímat i její komentáře ke vztahům k mužům. Nejedná se jen o líčení pocitů, ale hrdinka hloubá i do nitra a zkoumá, proč se některé věcí dějí. Zajímavá proměna. Díky ní mě napadá, zdali by spisovatelka neměla pro příští knihu pro dospělé zvážit redukci líčení v oblasti mileneckých avantýr a více se věnovat hloubání a komentářům mezilidských vztahů jako takových. Autorský jazyk Nesvadbové totiž zajímavě spojuje schopnost analyzovat a posléze konstatovat situace ve zvláštním druhu strohosti. Každou myšlenku čtenář zachytí v jednom nádechu. A pak přijímá další a další a někdy se dočká i vtipného komentáře. Pokud se vrátím zpět k Pohádkáři, tak bych podotkla, že v primární linii se odehrává milostný vztah dvou lidí, ale další rovinu příběhu nalezneme ve vztahu Karly k lidem, kteří v jejím životě představují a představovali významnou roli. A možná, že i díky tomu pak snadněji rozklíčujeme, komu spisovatelka knihu věnovala, protože v úvodu nalezneme jen „Pro J. B.“.

Nesvadbová Brabara, Pohádkář, MOTTO, Praha 2008.
Foto obálky: nakladatelství MOTTO (www.motto.cz)
 

                 

18.07.2008 - Aneta Šimonková