Tisk článku ze serveru Rozhledna - Webmagazin.cz - Nahá herečka - má ostuda
Úvodník: Jiřina Bohdalová se po zveřejnění fotografií deníkem AHA! zhroutila. Není se co divit. Kdyby mě někdo vyfotil, jak nahá věším prádlo, a poté fotky prodal do jednoho z nejčtenějších bulvárů, dopadla bych stejně. A proč se právě teď stydím, když se to nepřihodilo mě?
Článek: Hanba nepadá na hlavu naší přední herečky, přestože je to právě ona, koho viděl národ v rouše Evině. Ostuda padá na ty, kteří snímek pořídili a ještě více na ty, kteří jej dovolili uveřejnit. Novináři. Peroutka, Neruda a další - každý by se musel v hrobě obracet, kdyby věděl, kdo se dnes označuje pojmem novinář.
Kdo čte Rozhlednu častěji, asi si všiml, že píši. A možná je z toho i poznat, že mě to baví. Ostatně, není nic lepšího, než když můžete dělat práci, která je zároveň vaším koníčkem. Ano, je ze mě novinářka. Na tuhle chvíli jsem se těšila spousty let (a pokud jsem nechtěla být novinářkou odmalička, snila jsem o kariéře spisovatelské). Baví mě recenzovat filmy i výstavy, psát populárně-naučné články o možném i nemožném a sem tam si dát lehčí oraz formou lifestylu. Ale bulvár, to pro mě bylo vždycky silné kafe. Ostatně, těžko bych mohla psát do časopisů, ze kterých se mi dělá fyzicky zle, vidím-li některé titulní strany.
Ale i bulvární noviny jsou novinami a lidé v nich novináři. Jedna práce, stovky nuancí. Trochu domýšlivě mě bavívalo říkat, že dělám novinařinu. Věc, za kterou se člověk nemusí stydět, ba naopak. Ale platí to stále? Blesk čte největší procento národa. Logicky si tedy pod pojmem novinář musí asociovat toho „svého“ novináře – tedy bulvárního. Aha! je ještě ostřejší, než Blesk. A tudíž, řeknu-li: „Dělám novinářku,“ co si vybavíte? Prohýřené večírky, kde sleduji s fotografem za zády, kdo se přiopil a kdo nemá oholené podpaží? Mám dojem, že většina národa ano.
Proto se stydím. Chápu existenci bulváru i to, že lid ho žádá. Ale vše musí mít meze. Být jedním novinářem s lidmi, kteří nechápou význam slov morálka a jdou jen po penězích, je totiž ponižující. Paní Bohdalová v otevřeném dopise trefně poznamenává, že zatímco elektronická média hlídá Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, tištěná mají úplnou volnost.
Možná si teď klepete na čelo, proč si vlastně chci sama na sebe šít bič. Asi jsem příliš konzervativní, asi i naivní, ale snažím se vnímat společnost jako systém, postavený na několika pilířích. A morálka, slušnost a vlastnosti přidružené, jsou jedním z těch nejsilnějších. Pod otevřený podpis paní Bohdalové jsem se podepsala. Trochu paradoxně, vždyť je proti novinářům. Ale můžeme těmhle lidem ještě říkat novináři?
Chcete-li si dopis přečíst a připojit svůj podpis, můžete zde: http://hereckaasociace.cz/?chapter=dopis
Foto: fdb.cz
18.07.2008 - Michaela Wilhelmová