V rozrostlé a v sudetských krajích prosperující sklářské rodině se chvíli před přelomem poloviny devatenáctého století narodil Wilhelm Riedel. Těžko říci, která strana si ho může více nárokovat. Ano, jedná se o čistokrevného Němce. Ale žijícího na území Čech. Ostatně, studoval také na akademii v Praze, kde mu byl mistrem M. Haushofer.
Nespokojil se však s malostí Čech, ani prostředím Německa. Vydal se do světa. Jak jinak, než s malířskými potřebami vždy při ruce. Učarovaly mu scenérie Itálie a Francie a zamiloval se i do skalnatých mořských břehů, kde se lámou vlny o ostré útesy. Procestoval křížem krážem Normandii i Bretaň, dnes tak populární destinace. Tenhle kousek Francie ale u nás platil za (minimálně umělecky) nepříliš objevenou část evropského světa. Odevšad se vrátil s papíry črtů a podmaleb, které dokázal dokončit s dokonalostí sobě vlastní.
&Sedesátá léta 19. století přinesla konečně malíři o špetku více popularity. Přestože jeho obrazy vyznívají realistickou duší a dnes je můžeme přirovnat k velkoplošným fotografiím, s jakými se vrací profesionálové ze svých toulek cizí krajinou, cítíme z nich i špetku romantismu. Na první pohled paradox, ale díváte-li se srdcem, zachytíte v oné krajinné surovosti i odlesky romantického krajinářského výběru scenérie.
A co dokázal? Jako první v novodobých dějinách krajinomalby, a na dlouhou dobu poslední, se mohl hrdě postavit vedle předních francouzských krajinářů a ukázat jim své kusy. Byl minimálně stejně dobrý, ba přímo lepší. Čechoněmec pokořil přední francouzské mistry! Jaká tedy škoda, že mistr zemřel předčasně ve čtyřiceti letech.
Naštěstí jeho odkaz žije dál. Můžete z něj týt i vy. Až do 31. srpna v pražském Paláci Kinských na Staroměstském náměstí, kde Riedelovi náleží celé jedno patro (konkrétně druhé).
Fota: Národní galerie
