Tisk článku ze serveru Rozhledna - Webmagazin.cz - Cuba si, venceremos!



Úvodník: Často u nás v luzích českých slýcháme od nejrůznějších ochránců lidských práv, pomahačů a dobrodinců všeho druhu, a vůbec všech samozvaných nositelů našeho pokroku velmi plamenné výzvy nebo nadávky na adresu režimů, které jim právě nejsou po chuti.

Článek: Bojují všemi prostředky za jejich odstranění, sepisují resoluce, sbírají podpisy, vyvěšují vlajky - často k tomu nutí i ostatní. Jejich přesvědčování k podobným akcím vychází ze srovnávání naší situace za prožité nesvobody. A to je právě to, v čem se naprosto mýlí. Bohužel jejich mýlka není náhodná, ale záměrná. Srovnávání je naprosto falešné.

Naše nesvoboda se odvozovala od přítomnosti tanků ovládající mocnosti buď přímo na našem teritoriu anebo hned za hranicemi. A nejen to, tato síla zajišťovala i dosazování vedoucích představitelů státu, tedy naprostý mocenský diktát. Proto také srovnávání nemá s naší bývalou situací nic společného. Za těmito režimy dnes nestojí žádný "velký bratr", tedy zvenčí jim nikdo vládnutí nevnucuje. Samozřejmě lze se dohadovat o srovnatelném množství svobody, pofiderních "lidských práv" a pod. Není však na místě označovat vazaly ty, kdo k jejich existenci mlčí. O vazalském vztahu lze spíše mluvit u těch, kdo zvenčí a bez znalosti vnitřních poměrů se snaží vnášet anarchii a rozvrat do těchto zemí. Vystupují vždy v zájmu cizí velké mocnosti, stávají se vlastně nositeli jejich imperiálních zájmů, a to vše za vidinu osobního prospěchu nebo snad i peněz. Rozhodně naprosto nezávisle od národního zájmu naší země. A lidem uvedených zemí co mohou vlastně nabídnout? Pouze odvar problematické svobody a vstup do té globalizované vesnice plné pozlátka konzumizmu, kde nikde nekončící spotřebou se zakrývá nikde nekončící prázdnota. O možnostech všudypřítomné svobody bych raději pomlčel. Již jsme se o tom sami přesvědčili. Ono ze skleníku diktatury všechno vypadá jinak. Jenže naše apoštoly svaté věci pokroku "pro všechny" to nezajímá a nepoučí se nikdy. Kabát osobního prospěchu je jim bližší.

Tak tedy, přátelé, kdo nechcete nikoho obracet na tu "víru pravou" a spokojíte se prožitím vlastního života, poctivě a slušně, bez snahy o převýchovu svých bližních, neváhejte! Navštivte výše zmíněné kraje, vyznačující se troskami komunistických diktatur, zbytky socialistických ideálů, tyčících se v moři globalizace jako poslední ostrůvky odporu vzdorující jejímu náporu. Jak dlouho? Pospěšte! Poznáte s nostalgií v srdci něco, co mohlo spasit tento svět, ale zase se to nepovedlo. A pozvedněte oči, ať ještě jako jedni z posledních uzříte nádhernou postavu bájného Fidela, vojáka permanentní revoluce a miláčka svého lidu. A hlavně, nesnažte se, aby odešel teď a hned. Již ho nikdo nenahradí. Bude nám smutno, protože i on patřil do toho našeho panoptikálního světa a jeho odchodem bude mnohé vymazáno.

Foto: www.radiosurco.cu

05.09.2008 - Jan Alexander