Tisk článku ze serveru Rozhledna - Webmagazin.cz - Muškáty - bujný důkaz blahobytu II.



Úvodník: Pokračování včerejšího globálně - muškátového zamyšlení. Pokud jste první díl nečetli: (klikni)

Článek: Celý svět si žádá mír a i když je to heslo okřídlené jako naše kosmopolitní holubice, nezahazujme ho, něco na něm bude! Celý svět a každý v něm by rád v klidu pěstoval nějaké své muškáty. Co kdybychom si z časové osnovy prošpikované válkami nemohli vybrat to světlejší a dívat se na lidské dějiny jako na dějiny míru? Pardon – touhy po míru. Dosud je však slyšet z otevřených úst historie křik válkychtivých a jsou vidět jejich gesta, kterými črtají do vzduchu rozměr budoucích veleříší. A tak přehlušují prostinkou pravdu, že lidé válku nechtějí. Proč by také? Varují nás přece učebnice. Když se hygieny lidstva člověk chopí sám, způsobí katastrofu. Neprovede nikoli hygienu, ale čistku. A tak možná pročistí stavy před sčítáním obyvatel, ale pošpiní svědomí lidstva na léta dopředu. Koneckonců vladaři, kteří svému lidu darují válku, nebývají zpravidla odměňováni s vděčností. Vlastní lid je v hněvu smete dříve, než to dokážou cizácká vojska v uniformách. A jakmile zlostný bůh Mars vybledne na semaforu nebe, nastoupí letitý a stále dobře živený král Klid I. Jediný a ochotně se rozloží na trůnu se svými tukovými polštáři a muškátovým věncem na temeni. A lidstvo se pokorně a poučeně se sklopenýma ušima vrací k němu, žmoulajíc ratolístku míru.

Pak by touha po klidu a blahobytu byla od pradávna hlavní motivací člověka na jeho cestě k dokonalosti. A vše ostatní, ozbrojené, násilné a střetající se pro takové malichernosti jako území, moc a víra bylo vnímáno jako přešlapy, kterým se dá napříště zabránit, jen co všichni včetně generálů pochopíme zdravým rozumem, že válka lidem škodí. Je nevyhlášenou a přece vžitou tradicí považovat válku za výchylku z normality a politováníhodné zvěrstvo. Normální je přece neválčit, to je přirozený stav! A když dějiny skrze sugestivní mávání nějakého duceho probudí chuť zaválčit si i v širších masách, po dostatečném krveprolití si lidstvo nakonec stejně zatouží vydechnout, posadit se pod slunečník, hodit nohy na stůl, vzít jezevčíka na kolena a ukázat mu, jak se zalévají muškáty.

Nebo kdo by měl zájem dívat se do květináčů a kontrolovat růst zdobné květeny, kdyby mu nad hlavou duněly bombardéry a v žaludku mu doloval hlad? Podle odborných věšteb vzdělanců v oblasti společenských věd nás čeká nás mírumilovné století bez masivního konfliktu mezi lidmi, v němž nejtužší střety budou vedeny skrze bankovní tunely a internetové kanály a kde jedinou globální válku o přežití s námi povede příroda se svými vzteklými živly.

Zatím se předpovědi naplňují a já se mohu usmívat: Má sousedka paní Kopecká se vykolébala s plnou konvicí do zahrádky a míří k truhlíkům a za chvíli už stoupá na špičky, vrávorá s konví v natažených pažích a blaženě tuší, jak dopadá vláha na šťastné muškáty. Bude ji těšit pohled na jejich ohnivé tečkování. Vidím to a těším se také na onen pohled. Jsem klidný.

Řekl jsem klidný? Ano, jistě mě nebude rozčilovat pravidelnost, s níž se navrací pan Muškát Kopecký ze zaměstnání. Vždy v půl čtvrté zavrní motor jeho Felicie, soused vystoupí, aby si otevřel vrata a v tu chvíli vyrazí mu naproti na tryskách radosti jezevčík Felix, dobře živený ochlupený váleček, pan Kopecký, odrážeje psíkovo nadšení ve svém úsměvu, zvíře čapne, vezme do auta a oba spolu zaparkují. Potom se pan Kopecký s vítězně zdviženou bradou vydá k vratům, několikrát se rozhlédne po ulici, po vzoru jezevčíka zavětří, zda se někde něco nešustne, užitečný klípek, drb nebo bouračka a sám zmizí v domě, zatímco psí kamarád zůstává hlídat zápraží. &Stěkající tečka sousedova rituálu navracení z práce... Ten řád a pravidelnost, které jsou v něm dávány najevo, mě uklidňují. Přistihl jsem se, že o půl čtvrté už instinktivně vyčkávám zavrnění auta a kdyby nepřišlo, kdyby se dlouho neotvírala křídla vzorně natřených žlutozelených vrat, vážně bych se znepokojil.

Na základě toho si dovolím zobecnit, že řád a pravidelnost jsou hodnotami, ze kterých už sama vyplývá jistota. Jde o jistotu opakovaného, stejně přísnou jako to, že zítra vyjde slunce, a takovou jistotu lidé potřebují pro svůj klid. Zatímco ozbrojená válka vpadává do světa muškátů chaosem padajících bomb a šílených destrukcí, které ještě sesílají ještě ke všemu lidmi na lidi. Kdyby se něco takového přihodilo, kdyby se zbláznil jakýsi diktátor s prstem na červeném knoflíku a zároveň selhal brdský radar, takže sirény by jednou neječely cvičně, potom by muškáty sklopily hlavu a já bych prchl od okna.

Zatím se to zdá být daleko, i když televizní noviny často navozují opačný dojem. Já mám ale vlastní oči: Paní Kopecká den co den zalévá muškáty, pan Kopecký otevírá o půl čtvrté vrátka a jako živá spona spokojenosti je vítá hopkající jezevčík Felix. Jediné, z čeho mrazí i v teplíčku všech jistot a prosperit, je poznání, že král Klid I. Jediný může sloužit Dobru i Zlu, dokáže tiše prospívat i vraždit za rouškou muškátů.

foto: domek.cz

06.09.2008 - Aleš Misař