Kuba je obyčejný kluk z vesnice. Když jednoho dne zatouží poznat krásy velkoměsta, sebere svoji věrnou družku-mluvící kozu-a společně zamíří do Prahy. Stloukání dřevěného lešení pro rodící se Karlův most má do vysněné práce sochaře daleko, a tak Kuba utápí žal v nočním provozu pražských hospod. Nad ubývajícím půllitrem sní s kozou o vnadné dívce Máce. Ve stejné chvíli dokončuje Mistr Hanuš pražský orloj a záhy mění Kubovu bezútěšnou situaci, když jej najímá, aby vyřezal apoštoly pro budoucí staroměstskou pýchu. Ve Faustově domě zatím student Matěj sepisuje smlouvu s ďáblem...Pokud vás název Kozí příběh-Pověsti staré Prahy navnadil na příjemné odpoledne v kině, během něhož vaše ratolesti shlédnou několik pražských pověstí a následně zaperlí v hodinách českého jazyka, nechte si rychle zajít chuť. První český 3D animovaný film totiž tvoří chatrně slepená torza výše zmíněných pověstí. Některým z nich autoři věnují více (Faustův dům, pražský orloj), jiné „zapůjčují" pouze hlavní protagonisty, kteří pozbývají veškerého kontextu (Kat Mydlář). Všechny pověsti dohromady propojuje příběh Kuby, kozy a Mácy, upadající postupně do klasického pohádkového klišé, kdy Kuba musí bojovat o život milované dívky.
Ačkoliv trajler slibuje zábavnou originální podívanou, již první minuty nás rychle vyvedou z omylu. Jednotlivé pověsti do sebe horko těžko zapadají, jednání některých postav či důvod jejich přítomnosti často nechápeme nebo nedávají smysl (student Matěj). Kozí příběh tak především vzbuzuje pocit, jako by se tvůrci po celou dobu jeho realizace nevzpamatovali z prvotního nadšení, že mohou animovat v 3D. Na úkor kvalitního kompaktního scénáře sledujeme jakýsi sled situací, v nichž různé postavy neustále rozhazují rukama a chaoticky pobíhají, patrně ve snaze vyloudit úsměv na znuděném obličeji zklamaného diváka. Ačkoliv vizuální zpracování Prahy a většiny figurek je skutečně impozantní a mnohdy dorovnává to, co film nezvládá ve scénáři, i zde najdeme kámen úrazu. Pád, který nás čeká, ovšem do konce nerozchodí leckterý/á z nás. Byla bych napsala, že především část ženského publika. Nicméně poté, co po vkráčení ohromných prsou, následovaných jejich majitelkou Mácou, skryl hlavu v dlaních také kolega novinář, musím zkonstatovat, že znechuceni budou tentokrát patrně všichni, kterým zbývá ještě trocha lidského vkusu. Pakliže tvůrcům legendárního Tomb Raidera bylo vyčítáno bujné poprsí Lary Croft, v případě Kozího příběhu skončíme u spadlé čelisti a pohledu do výstřihu, protože kdykoliv Máca vstoupí do záběru, nemáme na výběr. Ačkoliv nám režisér Jan Tománek prozradil, že na velkém poprsí nic vulgárního neshledává, také reakce dětského publika svědčily o pravém opaku.
