Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Slavíci z m…oduritu
Úvodník: Jsem opravdu potěšená, že náš národ obnovil svou lásku k prorežimním „hvězdám“ a dal jim svůj hlas. Neviděla jsem Slavíka celého, jen v přestávkách, když běžela na BBC reklama, ale stačilo mi, že se zas umístily kreatury typu Gott a Vondráčková, po nichž nikdo těsně po revoluci neštěkl a najednou uměle na konci 90. let povstaly z popela. Češi argumentují, že tu nemáme mladší a lepší.
Článek: Větší nesmysl už nikdo říct nemůže. Copak kdysi Gott nekrákoral jak havran a děvčata jím pohrdala, protože byl ušatec s pohyblivým obočím? Copak nikdy nikdo z těch „důchodců“, jenž Češi právě milují, nezačínal? A používat jako argument, který se objevil na celém internetu, že prostě nikdo lepší než oni není, považuji za úplně absurdní. Jak ti mladí muzikanti mají mezi ty mafie Janečka a jiných pozitur vůbec proniknout?
V žádné zemi to nefunguje tak, že by někdo dostával ocenění jen pro nic za nic, za každou Grammy, nebo Mtv Music award stojí kus práce na albu.
Poslechněte si českou televizi, nebo rádio, to je samá Vondráčková, Gott, Bartošová a jiné hrůzy. Někdo musí jejich popularitu vytvářet jednoduše uměle. Jsem přesvědčená o tom, že tu existuje spousta dobrých interpretů a skupin, mladých lidí, kteří mají smůlu jen pro to, že výše jmenované bytosti závislé už na obyčejné slávě, z obavy, aby nepřišly o své výsadní postavení, mezi sebe nikoho dalšího nepustí. Ale vždyť stav české hudby pouze koresponduje s tím, v jakém stavu se ocitá celá naše společnost. A proto člověku zbývá pouze hořká pachuť na jazyku.
Kdo zná hudbu šedesátých let, ví, že Gott svou popularitu získal až později v období normalizace. Za mlada ho několikrát vypískali a proti Matuškovi byl jen trapná figurka s vycpávkami na ramenou. Těch výborných zpěváků, kteří navíc dokázali si složit i písničky, se našlo u nás spousta, ale nikdo nevydržel tak dlouho jako Gott, protože málokdo byl stejně bezpáteřní. Na některé věci v dobách, kdy se zavíralo i za to, že člověk poslouchal zahraniční rozhlas, musel mít holt člověk žaludek a on ho měl stejně jako Vondráčková. To, že se tyto „hvězdy“ stále drží a ovládají českou hudbu, je výsměch slušnému člověku platícímu daně, jenž si za komunismu užil jen šikanu a pronásledování. A už vůbec mi uniká, proč se najdou mezi námi lidé, kteří těmto kreaturám dávají svůj hlas. Něco shnilého je ve státě Dánském…
Volební preference KSČM vzrůstají a když si uvědomíme výsledky hlasování Slavíka, je zřejmé, kam tato společnost spěje a po čem asi touží. Prostě vše zapadá do pomyslné stavebnice. I když někdo nad Slavíkem mávne rukou, ráda bych ho upozornila, že mnoho lidí vyjádřilo touto anketou svůj názor a proto o mnohém vypovídá.
V lednu 1989 proběhly velké demonstrace na Václaváku, dav rozháněli milicionáři vodními děly. Pamatuji si, jak nám soudružka učitelka vysvětlovala, že imperialisti chtějí rozvrátit naše socialistické zřízení (soudružka Krejčová byla opravdu zapálená členka KSČ). Ovšem my třináctiletí puberťáci jsme se jí potajmu smáli, až se zvedla Helenka Fraňková a třídě sdělila, že její otec jako milicionář (5 let bydleli v SRN, tatínek tam měl „práci“) pomáhal na Václaváku imperialisty rozhánět, rozhánět své spoluobčany. To nám úsměv na rtech zase zmrznul, když jsme si uvědomili, jací mezi námi žijí lidé.
Modurit je hmota, z které jsme vyráběli ve škole panáčky a i ona tuhne vařením, jako mi tuhne krev v žilách nad tím, co si vlastně mí krajané myslí čtrnáct let po revoluci.
Moc bych si přála, aby se našly zase tisíce odvážných lidí, kteří v lednu vyrazí do ulic a dají tak všem najevo, že rudý prapor už nad námi nikdy vlát nebude a že pan Špidla se i s celou svojí vládou může odstěhovat za Fidelem Castrem na Kubu. Já bych mu na letenku přidala jako první.
10.12.2003 - Martina Bittnerová