Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Slečna
Úvodník:
Článek: Protože k nákupu za město je to světa kus,
užívám k cestě rád autobus.
Staví mě dokonce tady před domem
jakoby chtěl být snad přítomen
té krásné chvíli mé návštěvy
kdy vstoupím bez zbytečné prodlevy
do světa snů a obchodní fantasie,
kdo nezažil, ten si neužije,
vždyť obchodní dům není jen prostor ke kupování,
změnil se v místo touhy a tichého přebývání,
a těm kdo cítí svou duši poněkud malou
stává se i novou katedrálou,
a adorace spotřebnímu tovaru
stíhá lidi myslící po staru,
aby změnili své návyky či měřítka,
což stává se bohužel často a nezřídka.
Takže, na apetit mého vkusu
vrátím se raději k tomu autobusu.
Abychom od tématu se zbytečně nevzdálili
když klíč k němu je právě v tuto chvíli
uvnitř a v rukou kolo volantu svírá,
což měla by vysvětlit sentence jiná.
Jaká to ruka a komu vlastně patří?
Dívej se honem a oči si protři.
Vždyť je to dívka, nebo snad žena,
má duše je zcela okouzlena.
To mládí, krásná tvář,
pohled vskutku jak na oltář,
aťsi nakonec dítě či žena,
jistotně hledám pro ni jména
a vbrzku nalézám.
Protože patří jen sobě sama,
nám jak řecká bohyně dána,
aby svým půvabem řídila autobus
tam za město - pořádný světa kus.
A kouzlo její tváře
osvítí jak svatozáře
všechny kdo smutkem byli postiženi
či jiným bolem srdce ublíženi.
To všechno dokáže to zjevení,
pro něž neznám lepší příjmení
než -
slečna .
A od té doby značný uplynul již čas,
dávno ona v autobuse nevozí nás,
v jeho řízení mnozí se též vyměnili,
mužové statní slečnu nahradili,
ale její jméno stále přežívá,
autobus "slečnou" celý se nazývá.
Ptáte se proč vlastně v tomto přestrojení?
Že nikdo nejsme dokonalí je naše nadělení.
26.11.2008 - Jan Alexander