Tisk článku ze serveru Rozhledna - Webmagazin.cz - Jan Kaplický-oběť českého pokrytectví?



Úvodník: Zatímco ještě před několika týdny kdekdo protestoval proti realizaci blobu Jana Kaplického na pražském Letenském náměstí, s odchodem tohoto muže je náhle všechno jinak. Namísto umíněného architekta, národ hovoří o nedoceněném vlastenci a jeho hrdí soukmenovci rychle mění názor. Že by zázrak?

Článek: Jsem proti výstavbě Národní knihovny v podobě blobu architekta Jana Kaplického na pražském Letenském náměstí. Pokud by někoho zajímalo proč, tedy proto, že plánovaná stavba v mých očích rodilého Pražáka jednoduše hyzdí historické panorama hlavního města a mezi stylově naprosto odlišnými fasádami působí, lidově řečeno, jako „pěst na oko“. Svůj názor jsem nikdy nezastírala, nikomu ho nevnucuji, nicméně si za ním stojím i po Kaplického, pro mnohé nepochopitelném, odchodu. To samé ovšem nelze říci, soudě dle reakcí v médiích, o některých z nás, kteří pár dní po Kaplického úmrtí zbaběle přecházejí na druhou stranu a ochotně podepisují petice za realizaci diskutabilní stavby. A nebo pouze prohlédli? K divení je tady ovšem věcí vícero.

Jakožto průměrného Čecha, zajímající se především o to své, mě jméno Jana Kaplického statečně míjelo až do doby rozvíření kauzy Blob. Ať už se jedná o mezeru v základních znalostech nebo ne, dovolím si tvrdit, že jsem rozhodně nebyla sama, kdo o v zahraničí žijícím architektovi do dané chvíle neslyšel ani slovo. Přesto, včerejší poslední rozloučení s Kaplického osobou doprovázely davy „truchlících“ občanů a veškerá média pasovala tuto událost na nejdůležitější zprávu dne. V takovou chvíli bych si patrně měla sypat popel na hlavu a uvědomit si chybu, kterou dělám, když jdu proti celým třem stovkám lidí, kteří pohřeb poctili svou návštěvou. Bohužel, zpytování svědomí nebude. Na zármutek má jistě právo Kaplického rodina, Pavel Bobek, pro něhož architekt znamenal kromě talentovaného kolegy také důležitého kamaráda. Několik dalších osob člověk plně akceptuje. Uvěřit ovšem upřímnému smutku zkroušeně se tvářících, „hluboce uvědomělých“ Čechů, s ohledem na události nedávno minulé, opravdu nedokážu.

Také nad některými částmi, jež zazněly v Havlově dopise Kaplického dceři Johance, přednesenému v rámci smutečních proslovů exprezidentovou manželkou Dagmar, cítím nutkavou potřebu pozastavení se. Vykalkulovaně napsaná slova totiž opět představují Kaplického v podobě utrápené oběti tvrdohlavých, protiblobových úředníků, patrně také jejichž vinou architekt nedožil budoucího skvostu Prahy. Jan Kaplický postupoval podle zákonů této země. Soutěž vyhrál a realizace se pozastavila, z velké části také zásluhou vyvstalých pochybností ohledně vhodnosti tohoto návrhu, iniciovaných širokou veřejností. Pakliže Václav Havel hovoří dále v dopise o demokracii, domnívám se, že vyslyšení odpůrců může řečenou demokracii taktéž znamenat.

Jana Kaplického jsem nikdy osobně nepoznala, nicméně věřím, že, jakožto nepochybně velmi inteligentní člověk, by také on sám tonul v rozpacích při pohledu na nastalou situaci, v níž určitá skupina lidí nepokrytě těží ze ztráty, kterou jeho blízcí prožívají a jejich zármutek přeměňuje v účinný nástroj pro dosažení, nyní už jejich, cílů. Namísto předešlé racionální diskuse mezi oběma stranami sporu, nyní čelí Pražané, bez ohledu na jejich jakýkoliv názor, ideovému náporu odkudsi se vzatých Kaplického stoupenců, kteří nešetří velkými slovy a pro knihovnu jistě nezaváhají položit i vlastní život. Doufejme, že nedostatek financí dopřeje dostatek času pro návrat zdravého rozumu, v jehož přítomnosti, když už nic jiného, půjde o spravedlivý boj, nikoliv hraní na city, jež nyní nedůstojně kompromituje Kaplického jméno.

foto v úvodníku: www.aktualne.cz , autor:bon
foto v článku: www.e-architekt.cz



28.01.2009 - Kateřina Sovová