Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Nač ta krutost?
Úvodník: Co myslíte? Cítí ryby bolest? Snad, ale nekřičí....
Článek: Proč se ptám? Narazila jsem totiž na téma, které mi nedá spát.
Nedávno jsem v TV shlédla dokument o rybářích v Atlantickém oceánu, kteří nejen že loví ryby do sítí (což je živí, takže jim to sotva lze vyčítat), ale dělají i věci, které se nijak neslučují s úctou k přírodě a k životu vůbec. Tito „rybáři“ pořádají hon na žraloky, bez ohledu na jejich druh a věk aniž by prahli po masu této ryby. Žraloka vyloví, uříznou mu všechny ploutve a zmrzačenou rybu hodí zpět do moře. Nutno podotknout, že tento akt se provozuje zaživa. Zmrzačený žralok samozřejmě v bolestech pojde, pokud ho jiné ryby dříve zaživa nesežerou. A důvod? Ze žraločích ploutví je prý dobrá polévka. Taky se vám zdá tento důvod pro takovou krutost malicherný? Mně tedy ano. Přivádí mne to na myšlenku, jak to, že jsme si tento svět zotročili, aniž bychom k tomu měli sebemenší právo. Nejsem nijak ortodoxní pokud jde o práva zvířat, nestávkuji před masokombinátem a netvrdím, že bychom měli pustit koně do polí, místo abychom je posílali na dostihy, ale tyto záběry mne skutečně přesvědčily o tom, že největší katastrofou pro naši Zemi je právě člověk. Stejně tak jako mrzačení žraloků se mi zdá zrůdné a naprosto neodpustitelné vybíjení slonů a nosorožců jen pro jejich kly nebo vybíjení jeseterů kvůli jejich jikrám, známým jako kaviár. A takových příkladů je mnoho. Kde bereme právo na něco takového? A především – kde se bere ta krutost? Proč v nás nezůstalo alespoň trochu úcty k přírodě a životu z našich předků, kteří nejen že za každé zabité zvíře děkovali Bohu a zužitkovali ho do poslední částečky, ale zvířeti, které muselo zemřít pro jejich nasycení prokazovali úctu. Kde jsou ti lidé, kteří pořádali na počest mrtvého zvířete obřady, čímž dokazovali, že oběť tohoto zvířete nebyla zbytečná? Kde jsou ti lovci, kteří nikdy neulovili víc zvířat, než byla jejich spotřeba a kteří nikdy nenechávali žádné zvíře zemřít zbytečně? Kde jsou ?
Mrzačíme jiné živočišné druhy, mnohé likvidujeme v domnění, že nám patří a podle mého názoru si vůbec nezasloužíme být na vrcholu potravního řetězce. Kam se ztratil soucit, hrdost a čest, které byly u dávných „primitivních“ národů na prvním místě?
Skutečně se vyvíjíme správným směrem?
23.12.2003 - Markéta Karešová