Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Opravdu vám ztráta internetové svobody vůbec nevadí? Mně tedy ano a hodně!
Úvodník: Když se rozšířila internetová síť mezi běžné obyvatelstvo, mnozí jásali, že teď už si lidé konečně budou moci svobodně říkat, co chtějí. A opravdu: z počátku internetové magazíny často hovořily otevřeně o věcech, o nichž oficiální média mlčela, nebály se uveřejňovat méně populární názory, snažily se prosazovat okrajovější kulturní žánry, a především šly svou svébytnou cestou.
Článek: V jedné písni se zpívá „Časy se mění“ a pro internetový svět to dnes platí dvojnásob. Miroslav Donutil v jednom ze svých pořadů konstatoval, že Američané se jednou utlučou vlastní svobodou. A internet se již pomalu utlouká.
Pod tíhou spamů, vulgárních diskutérů, nepohodlných postojů a témat, s nimiž má admin onoho serveru osobní problém, kličkujeme mezi zákazy, příkazy a nařízeními. Všude na nás číhají pravidla platící pouze pro někoho, o čemž jsem se, nejen já, přesvědčila několikrát.
Zrovna nedávno mi telefonovala vyděšená sestra, že na serveru Libimseti si založila fórum o astrologii, která jí zajímá, navíc podobné debaty se nachází na téměř každém webu. Za dva dny jí bez jakéhokoliv varování diskusi i s obsahem smazali, za další den jí odstřihli IP adresu. Nikdo nevysvětlil důvod, nikdo nepovažoval ani za slušnost poslat e-mail. A přitom o „komůrku“ dál sídlil muž, který ve svém profilu prodával kožené bundy a měl tam odkaz i na stránky s komerční nabídkou. To však evidentně adminům nevadí. A svou zbabělost dokládají činy – mažeme a potichu. Hrdinové. Přesto by mě zajímalo, podle jakého klíče vybírají oběti k separaci. Ale toto tajemství si asi odnesou do softwarového ráje.
Já mám zase pro změnu smůlu na Máchu, nebo on na mě? Před lety jsem umístila na fazole.cz informaci o neziskovém festivalu Den poezie ve víře, že nečiním nic nekalého, nehledě na fakt, že tam kdosi přede mnou umístil pozvánku na prodejní výstavu nových aut. K mému údivu mi však během dvou hodin došlo do schránky varování, že jsem porušila zákony ČR (uvádím doslova) a proto mé avízo odstranili. Když jsem se zeptala, čím Mácha z festivalu porušil zákony a proč vadí Mácha a přitom zmíněná prezentace aut ne, dozvěděla jsem se, že se s takovým kriminálníkem jako já nehodlá dotyčný strážce fazolového pořádku bavit. Z jeho nesouvislé argumentace jsem však vyrozuměla, že trpí syndromem – Bittnerová hodlá na Máchovi vydělat milión a ještě chce, abych jí pomáhal.
Podruhé se mnou, resp. s Máchou vyběhli admini na blogu Idnesu, kde působím pod pseudonymem. Kupodivu se jednalo o identickou událost v jubilejním roce festivalu. Na okraj podotýkám, že nedávno právě stejní správci umožnili, aby na Idnesu začal blogovat pedofil, jenž se rozepisuje o svých nejniternějších pocitech a pohnutích, včetně líčení svatých přísah, jak má dětičky pod kontrolou.
Pár hodin po zveřejnění upoutávky na zmíněnou ryze neziskovou akci mi adminka blogu oznámila, že jsem porušila etický kodex a abych v žádném případě podobné věci příště neprováděla. Textík skončil na dně mého blogu. Tím pádem geniální básník Mácha, přeložený do mnoha jazyků, paradoxně na domácí půdě porušil již vedle zákonů ČR i etický kodex Idnesu. Když jsem o tom vyprávěla svým přátelům, nechápavě kroutili hlavami. A moje maminka, která s oblibou opakuje, že zažila v životě hodně, jen zvolala: „ A to jim není vůbec hanba?“
A já musela odpovědět: „ Ne, není.“
Naši předci se otáčí v hrobě, protože my zaplevelujeme výsledky úsilí, jež pro nás zanechali. Vždyť o literatuře a kultuře v médiích rozhodují osoby, pro něž vrchol sezóny znamená prosincový koncert Karel Gotta a silvestrovská show na Nově.
Ti nám vnucují svou představu o životě, a vytváří nepěkný obraz celé společnosti. Čtenáři získávají pocit, že musí vyhledávat povrchní výkřiky pseudohvězdiček a sledovat kauzy, které dříve uveřejňovala výhradně černá kronika.
A v onom marastu se ještě nyní opájí šílenými zvěstmi o finanční krizi, přičemž si po večerech nervózně přepočítávají obsah kasičky. Tištěné deníky a jejich portály si mohou zatleskat, dosáhly svého. Bohužel jejich tažení začíná válcovat i dosud relativně nezávislý internet.
A tak se nedivím, že svoboda publikace na velkých serverech existuje zřejmě jen pro ty, kteří prodávají bundy či auta, propagují výhradně masovou komerční kulturu a především pak se vyhýbají čemukoliv, co by mohlo nakazit návštěvníky novými poznatky a zážitky.
Zdroj obrázku: www.fisk.edu
13.02.2009 - Martina Bittnerová