Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - „Missa“ znamená poslání



Úvodník: Povídám si s Janem Tomsou, kapelníkem folkové formace Missa, která se během deseti let svého trvání vyprofilovala na revivalovou kapelu s repetoárem citlivě zaranžovaných písní české folkové srpnové ikony z roku 1968, Karla Kryla. Vlastní jubileum kapely, dvojnásobné u zmíněné legendy, výjezd na turné. Hezká příležitost si před projektem Karavana tour popovídat. A pozvat na koncerty, jistě.

Článek: Nejenom mě asi zajímá, jak dalece vnímáte „poslání“, tedy Missa, ve svém názvu?

To je drzá volba zrovna takového revivalu (snahy o oživení nebo taky obnovené uvádění do života), za niž vás bez okolků může většina národa odsoudit; práce na zaranžování více než padesáti Krylových písní pro sedm nástrojů s cílem podpořit krásné opomíjené melodie a dát ve folkovém zpracování vyniknout textům tak, aby stále a pokud možno aktuálně oslovovaly; desetiletá prezentace komponovaných celků písní a poezie bez nároku na honorář.
Není v tom ani špetka nostalgie – na tu jsme moc velcí cucáci – skrze Krylovy písně je našim plánem oslovit, potěšit, podat přímočarý nebojácný aspekt pohledu na život, impuls pro pozitivní změnu, inspirovat (tedy znovuobjevit prostřednictvím písní možnosti svobody, nadhledu a třeba i přesahu – nesvázaný vztah k Bohu je v Krylově tvorbě důležitým pozadím).
Svým způsobem se tak vyjadřujeme k současnému systému, v němž naprosto absentují dobré, morálně silné vzory. Bohužel je plný povrchních a egoistických osob v čele s hradním pánem a líbivých všudypřítomných „selebrit“. Píseň má taky velký dar být pamětí a té se ostatně mnohým starým strukturám dnes nedostává.
Ono „poslání“ je velké slovo, proto jsem byl v předešlých odstavcích taky takový až velkolepý (pousmání, pozn.aut.). Nám bude v důsledku stačit, když přijde pár lidí, kteří si s náma budou chtít zazpívat a udělá jim to radost. To ostatní je nadstandart.

Kde se s vaší kapelou může posluchač nejspíš potkat? Mimo plánované turné. A jak jste došli ke Karlu Krylovi?

Hrajeme v malých klubech nebo tam, kam nás pozvou, kde nás chtějí. Termíny jsou vždycky včas na webových stránkách…(příp.stránky www.kapelamissa.cz )
Profilovat se na Krylovi jsem kapele navrhl před deseti lety. Měla to být tematická linka, na níž bychom se ukotvili a vyvíjeli, což se vcelku (i když pomalu) daří. Přestože jsem neměl příležitost se s ním setkat a ani na jeho koncertě jsem nikdy nebyl, mám ho pod kůží od dětství díky kazetám mých rodičů. Nehledě na to, že už od dědečka, který byl aktivistou při studentských listopadových událostech 1939 a jen útěkem do Adršpachu se zachránil před popravou a přes tátu, kterého soudili za písničku „Běž domů, Ivane“, mám nejspíš zděděné jakési krylovské prizma. Později jsem měl příležitost naposlouchat všechny jeho desky, když jsem dostal darem téměř celou jeho diskografii.
Tohle všechno kapela akceptovala, postupně pochopila a společně na tom dál pracujeme.

Když jsme u Karavany tour, které startuje mimochodem už v pátek 17.4., kdy vznikla myšlenka na hosta Jaroslava Hutku? Ono je to nakonec logické, váš repertoár je díky Krylovi známý a těžko asi v této souvislosti oslovit někoho jiného, než dobového Krylova souputníka, jímž Hutka bezesporu je. Vyplývá mi z toho celkem ideové souznění. Máte to jinak?

Tohle byla hezká shoda okolností, kterou jsme chytili za pačesy. Loni v květnu nás společně s Jaroslavem Hutkou pozvali do Zahořan na vystoupení, tam jsme se trochu blíž seznámili, zjistili, že to je fajn člověk a posléze iniciovali společné hraní. Turné už bylo rozpracované, tak se spolupráce vlastně sama přirozeně nabízela.
Ve své době se od sebe Kryl a Hutka vzájemně trochu distancovali, špičkovali se a měli k sobě výhrady. Asi by společně jen ve dvou (kromě takových těch výročních masovějších akcí) těžko kdy vystoupili. Tohle našemu turné s Jaroslavem dává vcelku zajímavý, netradiční punc. Možná se v tom dá hledat i symbol smíření?
Na obalu našeho druhého CD, které jsme právě vydali u příležitosti zmíněných událostí, je obrázek holoubka v letu. To taky souvisí. A naší společnosti je smíření hrozně potřeba. Strašně rádi si neodpouštíme.

Předpokládám, že se vám stává docela často, že publikum zpívá s sebou. Přitom může nastat nenadálé sblížení generací. Přece jen váš věk a očitých Krylových pamětníků, že? Koho vídáte nejčastěji mezi posluchači?

Zdálo by se, že chodí Krylova generace, ale jak jste správně poznamenal, je to pestré spektrum od nejmladších po pamětníky. Záleží i na místě koncertu, klubu apod. Stává se nám, že mladší návštěvníci slyší Kryla prvně až od nás. A to je taky jedním z našich cílů, tedy nabídnout ty písně i těm, co je neměli možnost slyšet (média jsou na Kryla skoupá).

V listopadu, či začátkem prosince 1989 jsem měl možnost mluvit s Karlem Krylem v Plzni, když se právě s touhle zastávkou vracel po létech z Mnichova do Prahy. Řekl mi tenkrát: „Jestli to těm dětem zase někdo ukradne, tak raději chcípnu.“ Zrudly mu oči vztekem, možná předvídavostí. Nazývat věci pravými jmény je asi to, co jsem si na jeho tvorbě považoval nejvíc. Co upoutalo vás? To nemohlo být pouhých pár téměř zlidovělých pecek. Navíc já si osobně myslím, že daleko silnější než v písničkách je v poezii, kterou taky produkujete. Uslyší ji diváci na rozjíždějícím se turné?

Ano, ta razance, odvaha a hledání pravdy v té mlžné šedi lží je charakteristickým rysem jeho tvorby a i pro mě obdivuhodným. Jen se ta slovíčka musí člověk naučit volit (je totiž hrozně tenká hranice mezi správným nazváním pravého stavu věci a urážkou – koukněte se na naše mocipány) a nezapomínat pak na už zmiňované smíření. Poezie, píseň i próza jsou v tomhle ohledu nenahraditelné.
Já osobně mám několik naplňujících vjemů: Jednak jsou to mollové tóniny písní a s tím souvisící smutná krása (ne beznaděj) i protestní nadšení. Je to taky Krylův nezaměnitelně patetický zpěv, do nějž se celý bytostně položí nebo už zmíněné melodie, které zasloužily barevnější aranžmá – proto jsem to zkusil.

Chystáte se na vlastní autorskou tvorbu. Bude tam nějaká tématická příbuznost se současným revivalovým odkazem?

Pár písniček máme. Sem tam je zkusíme i na koncertě. Tohle bude úplně jiná kapitola našeho hraní. Doba je bezesporu trochu jinde a má zase své vlastní, mnohdy jiné starosti, o kterých je potřeba napsat nové písně. Ale nosná klenba zůstane velice podobná.

Dovolím si na závěr uvést kalendář jednotlivých koncertů, termíny a místa uvedení.
· 17.4. Zruč nad Sázavou - kongresový sál Centrin od 19:30 hodin
· 18.4. Znojmo - bazilika panny Marie a svatého Václava v Louce (bývalý klášter premonstrátů v Louce)
                       od 19 hodin
· 20.4. Olomouc - Divadlo hudby od 19:30 hodin
· 22.4. Frýdek-Místek - kulturní dům od 19 hodin
· 23.4. Košice - Radničná sála MČ MÚ Košice - Staré mesto od 19 hodin
· 24.4. Brno - sál konventu Milosrdných bratří od 19 hodin

Děkuji za rozhovor.

Nápodobně J.T. 

                

                            
 
                     

16.04.2009 - Jaromír Komorous