Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Moničiny námluvy
Úvodník:
Článek: M
jak chrámoví dávných časů dlíš
ty písmeno jež uvádíš
jména zovouc dívčí krásu
přicházejíc z dávných časů
bylo, bývá, jest
O
obličejík kulatí se,
krev a mlíko na dotek,
z marné touhy pokusí se
o jeden, malý, polibek
N
oslím můstkem konverzace
zahlazuje sebezpyt,
chtěl ji celou pro sebe mít,
celičkou ji uloupit
I
hůlka s tečkou na rameni
připomněla svatý klid,
který nastal ráznou ránou,
jíž stačila mu uštědřit.
K
kolem bloumal v trýzni duše,
nevědouce o ženách,
doufajíce v pomoc Boha,
doufal…
doufal…
A
byla svatba :-)
15.05.2009 - Michaela Wilhelmová