Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Japonsko na Zbraslavi bez velké pompy pod dohledem přísné ředitelky



Úvodník: Když jsem se dozvěděla, že zámek na Zbraslavi hostí Týden japonské kultury, mé srdce zaplesalo. Mám totiž moc ráda předměty charakterizující tradiční život v Japonsku. Ostatně dnešní země vycházejícího slunce nectí všechny zvyky, ale čemu se věnují její obyvatelé i v současnosti, je rozkvět zahrad.

Článek: A proto zmíněný týden doprovází na Zbraslavi i výstava bonsají, fotografií Zdeňka Thomy, kamenů suiseki a rovněž ukázky pláten japonských umělců zobrazujících výjevy z přírody.
Za těmito poklady jsem vyrazila ve středu s kamarádkou a zkusila si bez novinářské průkazky, jak se asi cítí platící návštěvník. Musím konstatovat, že jsem toho poměrně záhy litovala.
 
Poprvé v životě jsem si totiž prohlížela bonsaje, na nichž lze jen těžko co odcizit, se soptící kustodkou za krkem a to doslova, kam jsem se hnula, tam se hnula ona. Přiznám se, že mě  poněkud znervózňovala, ale nenechala jsem si onu záplavu krásy zkazit. Poprvé jsem právě zde mohla spatřit bonsaj jinanu dvoulaločného, ba dokonce ve dvou provedeních, a některé kvetoucí exponáty mě doslova očarovaly. Na výstavě si lze i některé výpěstky zakoupit a protože kamarádka se řadí k zapáleným pěstitelům bonsají, zavedla s přítomným odborníkem poměrně zasvěcenou konverzaci. Díky tomu vím, že když chcete, aby kmen vašeho malého stromečku vypadal starobyle, musíte opatrně vyříznout část kůry a natřít lakem, který na Zbraslavi také prodávají. Výsledek působí nesmírně efektně. Ovšem méně šikovný jedinec by tímto zákrokem mohl i ve výsledku svou chloubu zničit.
Bonsaje dotváří určitě i stylové misky, jeden z vystavovatelů umístil své výpěstky do krásných nádob, jež pochází z rukou šikovného výtvarníka a překvapují ojedinělými tvary, aniž by postrádaly praktičnost.
Jedny mi připomněly prosebné ruce, z nichž rostla zelená nádhera.
Bohužel ten, kdo jednotlivé druhy stromků a keřů nezná, měl tentokrát smůlu, kurátor zapomněl na cedulky s názvy, což postrádali především laici jako já. Ovšem i má odborně vybavená průvodkyně místy tápala a pro jistotu si vše pečlivě se souhlasem kustodky vyfotografovala. Přičemž občas se podivovala nad uměním vytvarování kmenů, které prý ona dosud neovládá zcela dokonale. Ujistila jsem jí, že až si domů pořídí padesátou bonsaj, určitě už je bude „drátkovat“ i poslepu.

Japonci však svou touhu po dokonalosti vyvedli do té míry, že vedle bonsají sbírají i zajímavé kameny, jež lepí na misky kopírující jejich tvar, označují to názvem suiseki. Vypadají velmi zajímavě, ale na mě vše působilo šedě a mrtvě, neumím si představit mít doma podobné kousky vystavené. Každopádně leckterý zanícený český geolog by si podobným způsobem mohl uspořádat svou sbírku nerostů. Navíc u kamenu neriskujete, že vám špatnou péčí zhyne. Občas na něm utřete prach, a dekorativní část vašeho obydlí neztrácí na své kvalitě.

Nejvíc mě nadchly ony obrazy (Krajiny,ryby, ptáci a kočka, celkem jsem jich napočítala dvanáct), a z nich nejvíc „Kapr ve skoku“ (Anonym, polovina 20. století). Umět něco podobného namalovat, myslím, že bych klidně a odhodlaně odhodila notebook a přestala psát. Ale vyrovnat se umělcům jako Gutaba Sekka, či Komuro Suiun nelze snad ani ve snu.

Nicméně téměř poetický zážitek kalila přítomnost kustodek, jedna mě vyslala podívat se na fotografie pana Thomy, ovšem druhá když jsme sešla opět po kovových schodech mezi bonsaje, mě zpovídala, kde jsem se toulala. Jak přistižená žačka při podvádění jsem vysvětlovala, že mě tam její kolegyně nasměrovala. Na závěr mě dotyčná ujistila, že musí hlídat, protože navíc teď právě kolem prošla paní ředitelka, a co kdybych zavítala náhodou do patra, kde jsem si nezaplatila vstupné. Kdybych nikdy dříve nenavštívila expozici asijského umění, snad bych i pochopila přísná bezpečnostní pravidla, ale takhle jsem mohla skutečně jen udiveně pokyvovat hlavou.

Náladu mi naštěstí zvedla miniaturní japonská zahrádka venku před vchodem, kterou strážila kamenná žába. Podle slov mého doprovodu se bez žáby, či opeřence podobná zahrada neobejde.
A tak si nakonec říkám, že není nad zasvěceného průvodce. Jen tu bonsaj mě musí naučit pěstovat, ale to až někdy příště.

Expozici lze shlédnout i dnes 18. května, kdy díky Evropskému dni muzeí je vstup volný.

Zdroj obrázků: NG a galerie Arcimboldo




18.05.2009 - Martina Bittnerová