Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Válka bude zítra ve dvě - Nešťastné břízy, Ve škole



Úvodník: Druhý díl povídky. Nečetli-li jste první, můžete zde: (klikni)

Článek:

3. Nešťastné břízy

,,Musíme nějak zavřít ty dveře,“ neklidně sebou zaškubal Honza Martinek. Plížil se k nim.
"Při té příležitosti po nich můžeš hodit tu židli,“ konstatoval jeho bratr Stáňa.
"Dobře!“ souhlasil Honza. Vzal židli a postavil se přímo do dveří. Preislerovci na chvíli přestali házet kamení. Jednak navěděli, proč se jim Pepíkova parta dobrovolně staví do cesty kamenům, jednak ani oni nechtěli nikomu ublížit.
Tu Honza vyhodil židli, ale Preislerova parta uskočila. V tu chvíli začali ze srubu létat i kameny. ,,Patří vám to!“usmíval se Honza a hned se přidal. Kluci pod srubem si kryli obličeje a vzápětí prchali přes pole. Pepíkova parta se smála.
,,Ti se divili, co?“usmál se Pepa.

,Víte co, pojďte dolů,“ navrhl Honza. Spustil provazový žebřík. Slezli a hned se všimli, že obě břízy jsou až do poloviny naříznuté.
"To jsou ale hajzlové!“soptil Stáňa, který měl pořád nejútočnější náladu. Jeho snem bylo, aby nepřátelé odcházeli z bitev jen po jedné noze a s oběma vypíchnutýma očima.

,,Pojďte se podívat sem!“ zvolal Honza. Vida! Motorky stály pouze na ráfkách.
"Vypustili kola!“ vydechl Stáňa a vypadalo to, že toho má opravdu dost.,,Vypustili kola!“stále opakoval. ,,Tak to je ta poslední kapka.“
,Buď rád, brácho, že nám nechali aspoň ventilky,“ zasmál se hrubě Honza.
"A nebojte,“ řekl Pepa. Měl pumpičku.
"To je skvělý. Tak to nafoukni, ne? Makej! My uklidíme srub a vymyslíme, jak spravit ty stromy.“

Všichni se dali do práce. Pepa nafukoval o sto šest a kluci zametali, vyhazovali kamení a vytáhli zpátky i těžkou židli. Jen co s těmi břízami?
Když měl Pepa všechno nafouknuté, pomohl Stáňovi a Honzovi s posledními úpravami. ,,Doma přemýšlejte,“ pravil Honza, když zamykal. ,,Musíme přijít na obranné mechanismy. A vymyslet protipreislerovská opatření.“

4. Ve škole

Další den o velké přestávce obstoupili tři kamarádi na školní zahradě Jardu Preislera z Mířovic. Došlo k tomu v koutě, kam nikdy moc dětí nechodilo, a Pepa hlídal, aby ani nikdo z učitelů nevstoupil do prostoru. Mezitím zbylí dva s Jardou vyřizovali účty. ,,Tak co to včera mělo znamenat?“začal rozhovor Stáňa, který se už těšil, že dojde na odplatu.

"Já o ničem nevím. O čem to mluvíte?“ ptal se nechápavě Preisler. "Pusťte mě. Budu křičet.“
"To klidně můžeš. Tady tě stejně nikdo neuslyší,“ odpověděl uštěpačně Honza. Preisler měl kyselý výraz a byl sám.
,,Tak to vyklop," požádal ho Honza. "Proč jsi zaútočil už včera? Stáňovi jsi přece říkal, že nám ještě dáš vědět.“
,,Já jsem někomu něco měl říct? Já si nevzpomínám. O jakým útoku to vlastně mluvíte?“ptal se buď přihlouple anebo spíš lišácky Preisler.
,,Víš to velice dobře, Jardo, a nechtěj po nás, abychom ti to vysvětlili po zlým. Stáňa věděl,že se z toho budeš vykrucovat a budeš zapírat, ale nepodaří se ti to, kamaráde.“

,Naposledy vás žádám, aby jste mě pustili.Jinak…“
Nedořekl. Přiběhl Pepa: ,,Pryč, pryč, jde sem Jechová.“ Hoši se naposled podívali na Preislera, který se vítězoslavně usmíval. ,,Moc se nesměj, Jardo, a radši řekni, kdy bude ta válka.“

"Válka? Zítra ve dvě, hned po obědě.“


Závěrečný díl si můžete přečíst v pátek 5.6.2009

Autor: JOSEF KOTĚ&SOVEC



03.06.2009 - redakce