Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Cesta ze Země I
Úvodník: Máte chuť pořádně si pochutnat na povídce SCI.FI charakteru? Přečtěte si ,,Cestu ze Země" Josefa Kotěšovce.
Článek:
Úvod
Napadlo vás někdy, jak to bude na Zemi vypadat o několik let později? Co tu bude postaveno? Na jaké vynálezy přijdou geniální mozky našich potomků? A vůbec! Bude za několik let na naší planetě ještě nějaký život?
Já se velmi často a velmi rád zabývám podobnými otázkami. A proto mě napadlo napsat o mých úvahách a myšlenkách příběh. Říkal jsem si: je možné, že se opravdu mé dojmy naplní. Co když opravdu nebude na Zemi za několik desítek let ani živáčka? Zatím vědci, ač ví o již zmíněných problémech, mlčí a pro jejich nápravu nedělají vůbec nic. Ať si tedy přečtou moji scifi knihu, jejíž úvod právě čtete, a konečně se trochu zamyslí. Ať se chytnou lidově řečeno za rypák a zahájí práce na záchraně lidstva.
Následující text, který vypráví o jednom z nejzávažnějších problémů lidstva, o globálním oteplování Zeměkoule, není pravdivý. Je však založen na jedné z alternativ, o které vědci přemýšlejí.
Doufám, že mu zcela neuvěříte, ale odnesete si z něj jistá ponaučení, která se mohou objevovat i ve vašem životě. Přeji vám příjemnou četbu.
Kapitola 1.
(Píše se rok 2400; teplota na Zemi je průměrně 50°C)
,,Ach.“ povzdychl si kapitán Rajblík. ,,Jednou tady v tom vedru umřeme.“
,,Máte pravdu!“ poznamenal inženýr Klubko, který seděl u stolu naproti kapitánovi. ,,veškeré výsledky nasvědčují tomu, že teplota na Zemi stále stoupá.“ ,,Musíme něco vymyslet, milý Klubko. Jinak se tu opravdu upečeme.“ ,,Dnes jsem ještě nebyl v Patentovací kanceláři. Možná, že někdo něco vymyslel. Hned tam skočím.“ řekl Klubko. Vstal ze židle, sejmul z věšáčku u dveří černou buřinku a pospíchal do Patentovací kanceláře. Kapitán Rajblík mezitím telefonoval na ústřednu, zda – li nevolali nějací světoví vynálezci s nějakých fantastickým nápadem.
Klubko dorazil do již zmíněné kanceláře. Jeho otázka ,,Tak co?“ směřovala přímo na vedoucího sektoru, pana profesora Drápka. Drápek zavrtěl hlavou: ,,Nic nového, pane Klubko. Opravdu nic.“
A tak musel inženýr Klubko z Patentovací kanceláře odejít se skloněnou a smutnou hlavou.
Toto se opakovalo každý den. Každý den oba hlavní představitelé Vývojového ústavu pro klima naříkali nad vysokými teplotami, každý den telefonoval kapitán Rajblík na ústřednu a dotazoval se úřednice tam zaměstnané na nové vynálezy a nápady světové produkce a každým dnem odcházel inženýr Klubko do Patentovací kanceláře a na svou otázku ,,Tak co?“ se mu dostávalo odpovědi profesora Drápka ,,Nic nového.“
Tento stereotyp se táhl podobným způsobem již celé měsíce, možná i roky, ale výsledek a pomoc od příšerných veder na Zemi byla stále v nedohlednu.
Jednoho dne se však všechno otočilo. Když přišel notně otrávený inženýr Klubko do Patentovací kanceláře a zeptal se: ,,Tak co?“, profesor Drápek se usmál a řekl: ,,Pane inženýre, dnes budete mít radost. Dnes přišel nový vynález.“
Tato věta probudila inženýra Klubka tak, že přímo vykřikl: ,,Co prosím? Mohl by jste to říct ještě jednou? Já vám asi ne moc dobře rozuměl.“ ,,Je tady nový vynález!“ opakoval nadšeně profesor. Klubko, který konečně pochopil všechny souvislosti, přistoupil k drápkovu psacímu stolu a začal se lopotit v plánech a rysech, které představovaly zrod nového stroje. Stroje, schopného přenášet lidi do doby ledové a zpět.
Další kapitoly již 9.6.
07.06.2009 - Josef Kotěšovec