Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Jasná páka rozjasnila rockové podzemí paláce Akropolis


Úvodník: Narodit se v druhé polovině dvacátého století a tvářit se nad jejich názvem , že nevím o co jde, je silně „mimomísní“. Jejich hudbu nazývali občas „alternativní“ a já přemýšlel, v čem spočívá ta alternativnost. Zanechávali za sebou stopu zřetelnější než třistaletá želva a jejich tehdejší písně jsou živé dodnes. Přímočará muzika, přímočaré texty, schopnost oslovit hnedle celou jednu generaci. Umění pojmenovat věci pravými jmény. Alternativu bych hledal jinde.

Článek: „It´s only rock´n´roll“, řekl kdysi guru světového rocku Mick Jagger a český apoštol této muziky Jan Ivan Wünsch (koncert byl hlavně o něm) se podle toho zařídil. Od jeho úmrtí uteklo již 10 let, sesterské kapely Jasná páka a Hudba Praha nezapomněly.

Vzpomínkový koncert se odehrál v paláci Akropolis, možná symbolicky 1.června, na Den dětí. Sešli se na jednom pódiu všichni, co spolu prožívali, dle jejich vyjádření někdy až maximálně, významný úsek svého života. Hrálo se jako o život. A protože se křtila kniha Vojty Lindaura o Janu Ivanu Wünschovi "Bav se s volem o sobotě", na jevišti se objevili všichni, jimž byl tmelícím elementem a někdy i tím, kdo dokázal dát směr dalšího působení.
Večer odstartovala Hudba Praha. Jak známo, vznikla po zákazu Jasné páky v roce 1983 už v roce 1984, jako její ideový pokračovatel. Pravda, už bez zpěváka Vladimíra Aubrechta a třeba bubeníka Davida Kollera ale s neumdlévajícím Michalem Ambrožem a stejným tahem obdařeným Wünschem. Dodnes je pro mě záhadou, jak mohli fungovat ve velmi podobném složení. Ale fungovali. Jasnou páku umlčeli po uveřejnění článku "Nová vlna se starým obsahem" v bolševicko-estébáckém týdeníku Tribuna. Kapela vyjela tradičně s výrazně kytarovým rockem a dívčím vokálovým podkresem, když právě u dívek jsme si zvykli na drive jinde nevídaný. Čas ale nelze zastavit a ona nakažlivá vitalita je přece jen poloviční.

                     
                                                   Hudba Praha

Se svým ČDG se vsunul mezi protagonisty "šedivák" Vladimír Mišík v roli kmotra knihy. Svůj setík odehrál a hlavně odezpíval v dlouho neslyšené formě a upřímnou a zvěčnělou Wünschovou výpovědí &Spejchar blues roztáhl nejednomu návštěvníkovi koutky do úsměvu. Křest knihy! Ve stylu Jana Ivana rumem. Komu smrdí rum, tomu smrdí práce.

Skutečně kultovní Jasná páka nastoupila do rozjetého vlaku a nehodlala jej zpomalit. I s Kollerem za bicími, v sestavě dané dohromady nejen kvůli téhle štaci, s rozpohybovaným Petrem Vášou jako hostem. Extravagantní umělec z Brna zapadl do kapely, jako by v ní byl odjakživa a sboristky zatopily. Doufejme, že oheň jen tak nevychladne. Nikdo ho už nehasí.

                    
                                                                            Jasná páka

Bez ohledu na zdroj písničky se z některých časem vyprofilovala elitní sestava. Zazněla. Jak jinak. Bylo roztomilé sledovat poskakující dívky a jejich zpívající protějšky s rukama nad hlavou. &Spinavý záda; Máma, táta; Majolenka; Mámo neper, abych vyjmenoval alespoň ty nejznámější. A že ty "dívky a kluci" jsou přinejmenším středního věku? Jim to tak nepřijde.

Zdroj fotografií www.bandzone.cz

17.06.2009 - Jaromír Komorous